Laurence Olivier

Laurence Olivier (22. 5. 1907 – 11. 7. 1989) Britský herec, dramatik, režisér a ředitel divadla. Narodil se v roce 1907 jako Laurence Kerr ve městě Dorking v Anglii. Otec byl reverend Gerard Kerr Olivier, anglikánský kněz v Dorkingu. Laurencovým narozením otec nebyl příliš nadšen. Laurence přišel do rodiny, ve které se již vyskytovali dva sourozenci – sestra Sibille a bratr, dědic Gerard Dakres-Dickie. Rodina Olivierových navštívila mnoho měst. Otec Laurence vždy považoval za zbytečného syna. To co mu upíral otec, vynahrazovala matka. Matku nesmírně miloval. Hodně lpěl i na svých starších sourozencích. Byla to právě matka, která povzbuzovala mladšího syna k účasti na školních divadelních představeních. Domnívala se, že Laurence je od narození slabý a vyzáblý, a že má neohrabané pohyby. Příležitost k těmto vystoupením mu poskytovalo členství v proslulém chlapeckém sboru All Saints na Margaret Street. Tento sbor vedl vynikající učitel a znalec divadla reverend Heald. Pod jeho vedením dosahovala školní představení mimořádné úrovně. Na jevišti se Laurence objevil jako devítiletý, a to v roli Bruta v Shakespearově Juliu Caesarovi. Jako třináctiletý ztvárnil roli Kateřiny ve hře Zkrocení zlé ženy. Na tuto jeho roli později mnoho anglických herců rádo vzpomínalo. Tato žákovská inscenace byla pozvána do Memorial Theatre ve Stratfordu nad Avonou. Zde se svoji Kateřinou vystoupil na jevišti „opravdového“ divadla. Laurence studoval na koleji Sv. Edwarda v Oxfordu. V roce 1920 mu zemřela matka. Ani první úspěchy, ani potlesky diváků, dokonce ani popularita mezi spolužáky jej nepřivedly na myšlenky, že by se měl stát hercem. Tu myšlenku vyslovil až otec. Samotného Laurence jeviště přitahovalo, i když sám chtěl být spíše farmářem a nebo chtěl pracovat v obchodním námořnictvu. Měl však ze svého tvrdého otce obrovskou hrůzu a respekt a tak si netroufl jej neposlechnout. Laurence také studoval na Ústřední škole Elsie Fogertyové. Obdržel tam stipendium i podporu pro chudé studenty. Ředitelka Fogertyová jej hned na počátku upozornila na jeho slabé místo, a to na stydlivost. Trvalo mu nějakou dobu, než se té stydlivosti zbavil. V roce 1924 absolvoval Ústřední školu kultury řeči a dramatického umění. Tuto školu absolvoval s půlkou „zlaté medaile“ za roli Shylocka. Následující léta jeho života byla vyplněna honbou za zaměstnáním. V této době vedl velice hladovou existenci. Na počátku si na úkor jídla nechával v londýnských novinách zveřejňovat inzerát „Laurence Olivier je k dispozici“. Laurence byl podvyživený a naprosto vyčerpaný. Na přímluvu bývalého učitele dostával od otce jednu libru týdne. Postupně se objevovaly první pracovní příležitosti. Nebyly to příležitosti zrovna herecké. Pracoval např. jako asistent scény, inspicient apod. Laurence tak později mohl po pravdě tvrdit, že u divadla začínal od píky. Potom přišli obligátní role vojáků, poslů a konečně herecká příležitost v hříčce Neomylný instinkt od Juliana Franka. Olivierův první vstup na jeviště profesionálního divadla nebyl právě nejšťastnější. Zakopl a po břiše projel celým jevištěm a zastavil se až u světla rampy. Až do své smrti tvrdil, že žádné z jeho pozdějších vystoupení nemělo takový bouřlivý ohlas jako toto zakopnutí. Nakonec prolomil smůlu a mohl přestat inzerovat. V roce 1927 se stal členem známého divadla Birmingham Repertorx Theatre. Devatenáctiletý nováček si zahrál titulní roli Čechovova dramatu Strýček Váňa. Olivier sbíral zkušenosti. Měnil role i divadelní společnosti. Úspěchy se střídaly s propadáky. Objevilo se i první zahraniční angažmá na newyorské Broadwayi. V roce 1930 došlo v Olivierově životě ke dvěma významným událostem. Oženil se s herečkou Jill Esmondovou. Tou druhou událostí byla příležitost, kdy získal roli v londýnské inscenaci hry Noëla Cowarda Soukromé životy. Tato hra měla v Londýně nesmírný úspěch. Později i v New Yorku. Olivier tehdy poznal první významný úspěch. Z herce se začala stávat hvězda. Doposud byl nadaný, sebejistý, velmi pohledný, se silným osobním magnetismem a všemi fyzickými atributy přináležejícími romantickému idolu. Laurence byl velmi dobrý herec. Začal ohrožovat silné stálice britského divadla, jakými byli Ralph Richardson a John Gielgud. V roce 1944 sklidil Olivier obrovský úspěch svým Richardem III. Olivier začal být považován za „krále britského jeviště“. Otevřela se cesta, kdy Olivier dostával čestné doktoráty. V roce 1947 byl povýšen na rytíře. V roce 1971 obdržel titul Lorda. Olivier nechtěl být jen hercem, ale i manažerem a režisérem. A to se mu také splnilo. Od roku 1944 se jeho divadelní kariéra dělí na Oliviera herce, Oliviera režiséra a Oliviera divadelního ředitele. Začínal se třemi spoluřediteli, kterými byli Tyrone Guthrie, Ralph Richardson a John Burell. Bylo to v Old Vic Theatre Company v budově Nového divadla (původní Old Vic byl vybombardován). Činnost Old Vic upevnila Olivierův mezinárodní věhlas zahraničními zájezdy divadla, které vyvrcholily v roce 1949 triumfem na turné v Austrálii a na Novém Zélandě. Dobré výsledky musely být následně po zásluze potrestány. Vedení Old Vic poslalo do Sydney telegram, že nepočítá pro příště s jeho, Richardsonovými a Burrellovými službami. V roce 1950 si Olivier pronajal staré divadlo St. James Theatre, který vedl osm let. V roce 1961 se stal ředitelem Chichester Festival Theatre. V roce 1963 byl jmenován ředitelem nově ustanoveného Národního divadla. Vedl jej až do roku 1973, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval. Zůstal však doživotním prezidentem instituce, kterou pomáhal od začátku budovat. Druhé Olivierovo manželství, tentokrát s herečkou Vivien Leighovou, udělalo z této herecké dvojice nejslavnější pár světa. Okolnosti jejich sňatku byly skandální. Oba opustili své partnery i děti a od roku 1937 do roku 1940 spolu žili. V těch letech to bylo pohoršující a nebezpečné chování. Jejich soukromé, jevištní, ale i filmové partnerství však bylo úspěšné. Olivierovi byli považováni za vládnoucí královský pár a v této roli si oba pravděpodobně hodně libovali. Téměř dvacet let byl Olivier partnerem své ženy a jejím i svým režisérem. Při natáčení filmu Komik začal porušovat tuto tradici. Začala tak cesta k jejich rozchodu. Jak k profesionálnímu, tak i k soukromému. Vivien Leighová trpěla těžkou duševní chorobou. V roce 1960 se rozvedli. V roce 1961 se oženil potřetí s herečkou Joan Plowrightovou, představitelkou jeho dcery z jevištního i filmového Komika. Olivier sehrál ještě celou řadu jevištních postav, ale v podstatě se v roce 1967 jeho jevištní kariéra uzavírá. Za roli ve filmu Komik, Olivier obdržel cenu za mužský herecký výkon na XII. MFF v Karlových Varech. V roce 1967 onemocněl Olivier rakovinou prostaty. Další choroby přinutily Oliviera opustit divadelní prkna. Zbýval mu film a televize. Jeviště však zůstávalo nejdůležitější věcí v jeho profesním životě. I po velkém úspěchu filmu Vichrné návrší, kdy mohl odejít do Hollywoodu a stát se velkou, pohádkově placenou filmovou hvězdou, tak neučinil. Film vlastně sehrál v Olivierově životě podivuhodnou roli. Nelze přímo říci, že filmem opovrhoval. Přednost stále dával divadelnímu jevišti. Na druhou stranu si uvědomoval, že za mnoho vděčí právě filmu. To nejen za svoji mezinárodní slávu, ale také za obohacení svého hereckého projevu. Film na rozdíl od divadla uchovává hercovo i režisérovo umění. V době své největší filmové slávy, a kdy byl na cestě stát se velkou filmovou hvězdou, používal prostředky z filmu na financování svých divadelních experimentů. Když opustil jevištní prkna, začal film v jeho životě zabírat podstatnější místo. Sám tvrdil, že začátky u filmu byly hrozné. Měl problém hrát na kameru. Stále si s sebou přinášel zvyky z divadla. Od roku 1930, kdy debutoval, do roku 1939 natočil čtrnáct velmi průměrných filmů. Až film Vichrné návrší z roku 1939 udělal z Oliviera velkou mezinárodní hvězdu. Rodina Olivierů trvala na svých francouzských jménech. Takže, když v roce 1931 hollywoodská firma RKO přikazovala Laurenci, aby svoje jméno psal jako „Lawrence“, odmítl. Čímž hodně riskoval případnou ztrátu výhodné smlouvy. Při hraní ve filmu dělal Olivier z nouze ctnost. Hrát prostě musel, tak jako se musí dýchat. Alespoň měl tento pocit. Hrál ve filmu i v televizi. Musel živit sebe i svoji rodinu. Skutečný vztah Oliviera k filmu svědčí seriozní přístup k režiím jeho filmů. Jako příklady je možné uvést jeho přepisy Shakespearových děl. V roce 1951 se Olivier po letech opět sešel s režisérem Williamem Wylerem a natočili spolu neúspěšný film Sestřička Carrie. Olivier později nabídl Wylerovi režii filmu Jindřich V. , ale ten odmítl se slovy, že nezná dost dobře Shakespeara a na režii jeho děl si netroufá. Olivier hrál v dalších několika mimořádných filmech, jakými byly Rebecca, Pýcha a předsudek, či Lady Hamiltonová. Vedle toho natáčel i díla průměrná a podprůměrná. Dále je snad potřeba vyzdvihnout filmy Jindřich V., Hamlet, Richard III a Komik. Teď se mohu na chvilku pozastavit u snímku Jindřich V. Dle některých komentátorů je to těžko překonatelná film. Vznikal v roce 1943 jako silná propagandistická a inspirující myšlenka. Měl podpořit myšlení Angličanů. Byla to oslava triumfu Anglie nad nepřátelskou kontinentální zemí. Ač byl těžce nemocný natočil od roku 1976 ještě celou řádu filmů. Některé z nich hodně významné a nebo byly kasovními trháky. (Maratónec, Hoši z Brazílie, Souboj Titánů). Za svůj život byl Olivier několikrát nominovaný na Oscara. Získal jej v roce 1979 za celoživotní dílo. Vedle této ceny se mu dostalo další pocty. Byla po něm pojmenována jedna lokomotiva. Byla to jedna z mnoha poct. Ta lokomotiva by měla jezdit ve 12.40 do Wolverhamtonu. Laurence Olivier zemřel v Brightonu 11. července 1989. Z filmografie: Příliš mnoho podvodníků Too Many Crooks (1930) – L. O. ve čtyřdenní roličce Muže Dočasná vdova The Temporary Widow (1930) Putifarka Potiphar's Wife (1930) Žlutá jízdenka The Yellow Ticket (1930) Přátelé a milenci Friends and Lowers (1931) Cesta na západ Westward Passage (1932) Dokonalé porozumění Perfect Understanding (1933) Žádné čachry No Funny Business (1933) Moskevské noci Moscow Nights (1935) Dobytí nebe Conquest of the Air (1936) Jak se vám líbí As you Like It (1936) Požár nad Anglií Fire Over England (1937) Rozvod Lady X. The Divorce Lady X. (1938) Letadla Q/Mračna nad Evropou Q Planes/Clouds Over Europe (1939) Vichrné návrší Wuthering Heights (1939) 21 dnů spolu 21 Days Together (1939) Rebecca (1940) Pýcha a předsudek Pride and Prejudice (1940) Lady Hamiltonová Lady Hamilton (1941) 49. rovnoběžka The 49th Parallel (1941) Polovičná ráj The Demi-Paradise (1943) Jindřich V. Henry V. (1944) Hamlet (1948) Kouzelná skříňka The Magic Box (1951) Sestřiřka Carrie Carrie(1952) Žebrácká opera The Beggars' Opera (1953) Richard III. (1956) Princ a tanečnice The Prince and the Showgirl (1957) Pekelník The Devill's Disciple (1959) Komik The Entertainer (1960) SPartakus Spartacus (1960) Období zkoušek Term of Trial (1962) Pohřešuje se Bunny Lakeová Bunny Lake is Missing (1965) Othello (1965) Khartoum (1966) Ve šlépějích spasitele The Shoes of the Fisherman (1968) Jaká je to rozkošná válka Oh! What a Lovely War (1969) Tanec smrti The Dance of Death (1969) Bitva o Anglii Battle of Britain (1969) David Copperfield (1969) Tři sestry Three Sisters (1970) Car Mikuláš II. a Alexandra Nicholas and Alexandra (1971) Ohař SLeuth (1972) Lady Caroline Lambová Lady Caroline Lamb (1972) Maratónec Marathon (1972) Sedmiprocentní roztok The Seven-Per-Cent Solution (1972) Příliš vzdálený most A Bridge Too Far (1977) Ježíš Nazaretský Jesus of Nazareth (1977) Betsy The Betsy (1978) Hoši z Brazílie The Boys from Brazil (1978) Malý milostný příběh A Little Romance (1979) Drákula Dracula (1979) Inchon Inchon (1980) Jazzový zpěvák The Jazz Singer (1980) Souboj Titánů Clash of the Titans (1981) Wagner (1983) – TV série The Ebony Tower (1984) - TV The Talent for Murder (1984) - TV Bounty The Bounty (1984) Poslední dnové Pompejí The Last Days of Pompeii (1984) – TV série – 6 částí Petr Veliký Peter the Great (1986) – TV série – 4 části Lost Empires (1986) – TV série – 7 epizod War Requiem (1989)