Jean-Luc Bideau

Švýcarský herec Jean-Luc Bideau je známý především díky účinkování ve francouzských filmech a divadlech, pracovně se ale vracel i do rodného Švýcarska, díky manželce českého původu nemá daleko ani k Čechám a české tvorbě. Narodil se v Ženevě a od dětství inklinoval k jevištní prezentaci, po studiích ve Švýcarsku zamířil do Paříže, kde absolvoval hereckou průpravu na konzervatoři. V divadle debutoval Brechtovou hrou Zadržitelný vzestup Arthura Uie (Théâtre National Populaire), v průběhu šedesátých let pak hrál častěji v Théâtre de ľAthénée. První příležitost před kamerou dostal jako švýcarský zákazník v povídkovém filmu SVĚTÁCI (Les bons vivants, 1965), nedlouho nato se objevil po boku J. P. Belmonda ve filmu ZLODĚJ Z PAŘÍŽE (Le voleur, 1967). V roce 1969 se vrátil do Švýcarska, kde hrál především divadlo, ale objevil se i v několika švýcarských filmech. Mnohem bohatější aktivity ve filmu rozvinul až v průběhu sedmdesátých let, kdy hrál v řadě francouzských filmů dobře známých i našim divákům. Zmínku si zaslouží jeho velká role v syrovém thrilleru JAKO ŠTVANÁ ZVĚŘ (La traque, 1975), další velkou příležitost dostal v historickém dramatu BARIKÁDA NA ÚSVITU (La barricade du point du jour, 1977), menší role mu ve svých zajímavých filmech nabídli také Bernardo Bertolucci nebo Costa-Gavras. Souběžně nadále hrál také na různých divadelních jevištích, často se objevoval také v televizi, mohli jsme jej vidět například v jedné sérii slavného italského seriálu CHOBOTNICE (La piovra, 1989). Ze spolupráce s režisérem J. P. Mockym připomeňme film OBDOBÍ ROZKOŠE (Les saisons du plaisir, 1988). V devadesátých letech byl Jean-Luc Bideau jedním z předních herců nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde se poprvé představil v Beaumarchaisově Figarově svatbě. Později zde hrál například v Molierových hrách Zdravý nemocný nebo Hraběnka z Escarbagnas. Vedle klasiky se uplatnil i na jiných scénách, hrál v díle moderního anglického dramatika Edwarda Bonda nebo v Proměně Franze Kafky. Přestože je Bideau především divadelním hercem, i v 90. letech točil několikrát ročně. U nás jsme jej mohli vidět například po boku Philipa Noireta, když si ve filmu D΄ARTAGNANOVA DCERA (La fille ďArtagnan, 1993) zahrál jednoho ze slavných mušketýrů, Athose, později spolu hráli v komedii ŘIDIČ A FANTOM (Fantôme avec chauffeur, 1996), jejich poslední spoluprací byl kriminální film SUPERPROHNILÍ (Ripoux 3, 2003), který však byl jen odleskem slávy kdysi úspěšného trháku. Nový nárůst popularity mu přinesla postava profesora Strausse v televizním seriálu H (1999-2002). Ve francouzsko-švýcarském filmu MŮJ BRATR SE ŽENÍ (Mon frere se marie, 2006) hrál Jean-Luc Bideau jednu z hlavních rolí a v roce 2007 za ni obdržel Švýcarskou filmovou cenu. Manželkou Jeana-Luca Bideau je divadelní režisérka českého původu Marcela Salivarová, známá též jako Marcella Salivarova-Bideau. Seznámili se v Praze v roce 1966, když zde Bideau vystupoval s divadelním souborem Théâtre National Populaire, Marcela Salivarová byla tehdy studentkou francouzštiny na filozofické fakultě a působila jako překladatelka. Salivarová v roce 1968 emigrovala a ve Švýcarsku se za Bideaua provdala. Ve Francii se Marcela Salivarová kromě překladů později prosadila jako režisérka a v poslední době s manželem spolupracuje na divadelních projektech, ve Švýcarsku například uvedli Bassovu Klapzubovu jedenáctku. Mají spolu dvě děti, syn Nicolas (*1969) působí jako ředitel filmové sekce Spolkového úřadu pro kulturu ve Švýcarsku a na rozdíl od své sestry po matce ovládá češtinu.