Gérard Oury

Gérard Oury (vlastním jménem Max Tannenbaum) se narodil v roce 1919 v Paříži, pocházel z umělecké rodiny, což jej přivedlo k touze stát se hercem. Po studiích na konzervatoři vystupoval v Comédie Française, za druhé světové války debutoval také ve filmu. Jako Žid však válku strávil převážně v zahraničním exilu. Od 40. do 60. let pak hrál menší role v desítkách filmů, až počátkem 60. let se prosadil jako režisér. Ve svém prvním úspěšném filmu SMOLAŘ (Le Corniaud, 1965) spojil již slavného Bourvila se začínajícím Louisem de Funésem. O rok později pak Oury podle vlastního scénáře natočil film VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966), jímž se zapsal do historie nejen francouzské kinematografie. Opětovné spojení dvou velkých osobností filmového humoru (Bourvil, Louis de Funés) a vzácná koexistence jejich odlišných naturelů a výrazových prostředků. Ve Francii navíc sázka na jistotu v podobě komedie z doby druhé světové války (žádná jiná kinematografie se tak krátce po konci války nedokázala s nadhledem vyrovnat s vlastní neslavnou historií). Přes nezvykle odvážnou stopáž na svou dobu (téměř dvě a čtvrt hodiny) se z Velkého flámu stal nejúspěšnější francouzský film všech dob, který v kinech vidělo 17 miliónů diváků. Bourvil byl hvězdou také dalšího Ouryho filmu VELKÝ ŠÉF (Le cerveau, 1969), kde mu sekundoval Jean-Paul Belmondo. Poté se Oury vrátil ke spolupráci s Funésem a vznikly další úspěšné snímky POŠETILOST MOCNÝCH (Les folies des grandeurs, 1971) a DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA (Les aventures de Rabbi Jacob, 1973). Koncem 70. let navázaná kooperace s další výraznou osobností francouzské komedie, Pierrem Richardem, již tak úspěšná nebyla, byť jejich společný projekt RÁNA DEŠTNÍKEM (Le coup de parapluie, 1980) patří dodnes k oblíbeným filmům. Posledním výrazným režisérským počinem Gérarda Ouryho byl film ESO ES (L'as des as, 1982; v hlavní roli Jean-Paul Belmondo), který opět čerpal z tématiky druhé světové války a je až překvapivé, jak se Oury vzhledem ke svému židovskému původu dokázal s nadsázkou postavit čelem ke krušné etapě (nejen) vlastního života. Další Ouryho filmy (Pomsta opeřeného hada, 1984; Rozchod po francouzsku, 1989) však již nevynikly nad dobový průměr. Naposledy se Oury zapsal do povědomí v roce 1996 filmem ŘIDIČ A FANTOM (Fantome avec chaffeur); zatímco u většiny svých filmů byl Oury zároveň autorem scénáře, zde své síly spojil s renomovaným Francisem Veberem, úspěšným scénáristou a také režisérem. Jako herec se Gérard Oury před kamerou objevil naposledy v epizodní roli ve filmu Muž a žena po dvaceti letech, kde se mihla také jeho životní partnerka Michéle Morgan (*1920), filmová hvězda 40. a 50. let. Z jejich vztahu pochází Daniele Thompson, scénáristka. Gérard Oury zemřel v Saint-Tropez 20. července 2006 ve věku 87 let.