František Petiška

…Život je vzpoura proti propadajícímu času a láska je zbraň té vzpoury … Autor těchto veršů z básně Loučíš se…, která byla publikovaná v srpnu roku 1961, v literárním měsíčníku Plamen, František Vinant, patřil k těm autorům, kteří se přímo literární činností neživili, a pokud ano, tak jen krátkodobě. Narodil se 26. dubna roku 1934 v Praze do kulturně vyspělé rodiny Petiškových. Mimo literární činnost byl znám pod svým občanským jménem František Petiška. Vyrůstal společně se svým starším bratrem Eduardem Petiškou/1924-1987/,a byl strýcem prozaika Martina Petišky, známého pod literárním pseudonymem Eduard Martin/*1951/. Středoškolská studia ukončil maturitou na gymnáziu v Brandýse nad Labem v roce 1953. Téhož roku byl přijat ke studiu na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou absolvoval v roce 1960 a získal titul MUDr. Jako odborný asistent, a to ještě před řádným ukončením studia, získal místo na katedře hygieny práce a chorob z povolání, kde působil v rozmezí let 1929 až 1966. V roce 1964 se stala jeho manželkou divadelní historička Ladislava Ježková, provdaná Petišková/*1943/. l asistentem na katedře hygieny práce a chorob z povolání téže fakulty, kde působil do roku 1966. Jako odborný asistent se zabýval otázkami týkajícími se fyziologii práce, včetně problematiky klinických chorob z povolání. Literární činností se zabýval již od dob středoškolských studií, ale vážněji se věnoval literární tvorbě mnohem později. V roce 1963 se stal prvním šéfredaktorem časopisu Tvář, ale pro rozdílné politické názory s členy redakce ukončil své působení v této redakci a natrvalo se věnoval své pedagogické a později i lékařské praxi. Po odchodu z Prahy v roce 1966 pracoval jako závodní lékař v Milevsku. Po třech letech se vrátil do Čelákovic společně se svou rodinou stal se lékařem obvodního střediska v Brandýse nad Labem. Od studentských let se zajímal o amatérské i profesionální divadlo. Sám také poznal jako ochotník vůni hereckých šminek a radost z dobře odehrané divadelní role. Sám se také od divadelní sezóny 1970/1971 začal objevovat jako herec v řadě inscenací Divadla Járy Cimrmana. Časopisecky debutoval v roce 1958, nejprve svými verši, později i kratšími prózami. Jméno František Vinant se objevovalo v časopisech Plamen, Host do domu, Tvář, Literární noviny, ale také v časopisech typu Květy, Mladý svět, Ahoj na sobotu a mnoha dalších. Během života Františka Vinanta nebylo jeho dílo publikováno. Povídka Osvětová přednáška v Suché Vrbici, kterou dramatizoval Zdeněk Svěrák a byla vysílána v Čs. televizi/1992, rež. Ladislav Smoljak/, jako i dramatizace Vinantovy povídky Mlhou tam a zpět, která byla Čs. rozhlasem uvedena v roce 1996 pod názvem Přes řeku, jistě pozorným posluchačům a divákům, neušlo, že se seznamují jen s malými kamínky z pestré mozaiky, málo známého autora. Poezie Františka Vinanta byla především ovlivněna dílem básníka Františka Halase. Knižně byl až posmrtně vydán soubor Vinantových povídek pod názvem Přes řeku/1986/, souborně s doplněním o další povídky z autorovy pozůstalosti jako Mlhou tam a zase zpět/1998/ a básně, které zůstaly připraveny v rukopise sbírky Vratič, ale jejichž vydání se autor již nedočkal a vyšly posmrtně ve sbírce Sám sobě napospas/2008/. František Vinant zemřel v Čelákovicích, uprostřed svého díla 14. prosince roku 1980, ve věku 46 let. Erkul