Véronique Vendell

Francouzskou herečku Véronique Vendell provázela v šedesátých letech pověst „příští Bardotky“, nebyla ovšem zdaleka jediná, která byla srovnávaná s legendární Brigitte Bardot, a význam její filmografie je z dnešního pohledu jen malý. Narodila se jako Véronique Duraffourd v Montpellieru v jižní Francii a jako krásná blondýna s náznakem podoby s již zmíněnou hvězdnou herečkou se koncem padesátých let začala prosazovat jako fotomodelka. Filmový debut absolvovala malou rolí v povídkovém filmu SLAVNÉ LÁSKY (Amours célebres, 1961), a i když v následujících letech hrála znovu jen nevelké úlohy, díky mezinárodním produkcím začala brzy pronikat do širšího povědomí. Objevila se v britském historickém filmu BECKET (1964), s německými a italskými hvězdami si zahrála v dramatu ZNAL JSEM JI DOBŘE (Io la conoscevo bene, 1965). Ženský prvek pak reprezentovala v dodnes známých francouzských filmech KDYŽ TÁHNOU BAŽANTI (Quand passent les faisans, 1965) nebo MARTIN SOLDAT (1966). Posledními významnějšími tituly ve filmografii Véronique Vendell byly úspěšné mezinárodní projekty s historickou tématikou NOC GENERÁLŮ (The Night of the Generals, 1967) a MAYERLING (1968), kde ovšem hrála již jen vedlejší role. Další kariéra Véronique Vendell se odehrávala pod patronátem úspěšného německého producenta Wolfa C. Hartwiga (*1919), za nějž se nakonec provdala (stala se jeho třetí manželkou). Pod Hartwigovým vedením začala Vendell točit v Německu, znovu ale pracovala i v Itálii, šlo ale již o méně známé filmy, v širším měřítku se divákům připomněla znovu až válečnými filmy ŽELEZNÝ KŘÍŽ (Steiner – Das eiserne Kreuz, 1977) a VÁLEČNÝ KŘÍŽ (Steiner – Das eiserne Kreuz 2, 1978). Po natočení svých posledních filmů v Hartwigově produkci ukončila Véronique Vendell v závěru sedmdesátých let svou hereckou dráhu, nyní žije s manželem střídavě v Paříži a St. Tropez.