Jiří Pavlica

Jiří Pavlica po absolutoriu Střední ekonomické školy v Uherském Hradišti vystudoval hudební vědu a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Františka Palackého Olomouc. Jiří Pavlica není jen nadaným kumštýřem, ale od r. 1987 je také autorsko-dramaturgickou osobností Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice. V současné době je J. Pavlica originální hudební osobností, která je umělcem ve svobodném povolání, která se nevyhýbá ani publikační či přednáškové činnosti a která si navíc ze svých cest už léta vede deník. Jiří Pavlica pochází z hudebnického rodu, je vnukem známého kapelníka v kraji pod Buchlovem Josefa Slezáka a jeho bratr je hráčem švédské Královské filharmonie. Divadlo: Skladatelského potenciálu Jiřího Pavlici si velmi brzo všimli režiséři Slováckého divadla v jeho rodišti a zcela pochopitelně si jej zvali na komponování hudby pro představení z moravského venkova. Jednou z prvních prací J. Pavlici se tak stala scénická hudba pro slavné drama G. Preissové Její pastorkyňa. Pro Pavlicu se pak Slovácké divadlo na dlouhou dobu stává jeho skladatelskou domovskou scénou, pro niž komponuje hudbu jak pro divadelní klasiku, např. Jiráskova Lucerna či Vrchlického Noc na Karlštejně, tak pro pohádky Broučci, Jak se bubnuje na princezny nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele. Skladatelského talentu J. Pavlici pro divadlo začaly později využívat i další umělecké scény v republice, které na repertoár nasazovaly představení z vesnického či dokonce moravského prostředí. V brněnské Huse na provázku tak slyšeli Pavlicovu hudbu k přepracované verzi Babičky B. Němcové; opět v Brně, u Mrštíků při Stroupežnického Našich furiantech; v Mostě v nastudování Roku na vsi bratří Mrštíků nebo znovu v Uherském Hradišti při jejich nastudování Zeyerova Radúze a Mahuleny. Z mnoha divadelních kusů Jiřího Pavlici určitě stojí za zmínku scénická hudba ve Spišákově režii představení Jánošík podle Vivaldiho či v Maryše Igora Stránského. J. Pavlica spolupracuje nejen s moravskými divadly, ale i s divadly na Slovensku či s některými pražskými scénami. Zcela specifickou skladatelskou odnoží v tvorbě J. Pavlici se ale také stala jeho hudba pro dramatizaci textu Jana z Teplé Oráč a smrt nebo skladba Léto, která vznikla pro XIV. všesokolský slet. Film a televize: Jiří Pavlica je znám díky své práci hudebního skladatele znám i filmovým fanouškům. V jeho tvůrčí dílně vznikla hudba k několika dokumentům nebo k pohádkám Král ozvěny a O králi Ječmínkovi. Pavlica se jako autor i moderátor v jedné osobě podílel na hudebním televizním devítidílném cyklu Sešli se…, jehož stěžejní myšlenkou bylo propojit rozličné hudební žánry. Kromě těchto děl se o životě a tvorbě Jiřího Pavlici můžete více dozvědět i z několika dokumentů, ke kterým patří třeba jeden z dílů cyklu Uprostřed běhu nebo Než skončí písnička. Jiří Pavlica měl i to štěstí, že se dočkal vlastního dílu v rozsáhlém a zcela ojedinělém televizním cyklu Galerie Elity Národa vzniknuvším pod názvem Jiří Pavlica pohledem Václava Křístka. Ojediněle pracuje Pavlica ale i za kamerou a to na postu režiséra. Hudba: Jiří Pavlica absolvoval studia oboru housle na brněnské konzervatoři a své vzdělání v oboru si dále rozšířil doplňkovým studiem skladby na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Pavlica, od r. 197o působící v Cimbálové muzice Hradišťan jako houslista, od r. 1975 i jako primáš se po dalších třech letech stal také uměleckým vedoucím tohoto uskupení. Pavlica svou pozornost již od prvopočátku směřoval k moravskému folklóru a snažil se jej uchopit jak z regionálního, tak z historického a dobového pohledu. Na jeho kontě tak najdeme hned několik významných alb Byla vojna u Slavkova; O slunovratu; Ozvěny duše; Zbojné písně moravské nebo vánoční Pokoj Vám. Mnohé z alb J. Pavlici zaznamenaly takový úspěch u odborné kritiky i u široké obce posluchačů, že musely byly mnohé z nich vydány v reedicích. Inspirace moravské folklórní hudby se v případě J. Pavlici projevuje ale také v řadě dalších hudebních aktivit a projektů, které v sobě prolínají různé žánry od jazzu přes rock po vážnou hudbu. Také výčet hudebních kolegů, s nimiž Pavlica navázal spolupráci stojí za připomenutí, neboť v něm najdeme osobnosti napříč celým širokým spektrem kulturních oborů od Vlasty Redla či Emila Viklického přes Zuzanou Lapčíkovou po Alfréda Strejčka a Jitku Molavcovou. Obšírná je i Pavlicova spolupráce s hudebními tělesy k nimiž se řadí AG Flek, Ars Brunensis Chorus, Bambini di Praga, Brněnský komorní orchestr, Pražská komorní filharmonie, Spirituál kvintet nebo Komorní orchestr Leoše Janáčka Ostrava. Ve své hudební skladatelské tvorbě se Pavlica často obrací k textům básníka Jana Skácela, čímž dal vzniknout hned několika zcela ojedinělým projektům. „Jsou to moudré, nádherné texty, na nic si nehrají. Jsou Skácelovým životem takříkajíc protrpěné, protože tu nejplodnější část svého života měl zákaz. Možná i tím mě jeho verše nesmírně oslovují,“ vysvětluje Pavlica svůj zájem o Skácela, kterého převedl na úspěšné desky O slunovratu i na několik dalších. Věhlas Jiřího Pavlici překonal i hranice našeho státu a proto se s jeho jménem lze setkat i na zahraničním hudebním poli. Kromě výše uvedeného Hradišťanu je Pavlica znám ze svého působení v souboru Javory a sám stál také u zrodu několika hudebních formací, ve kterých působil jako interpret i autor, k nimž patří Ad lib Moravia, Salvia a nejnověji Talant. J. Pavlicu lze jednoznačně charakterizovat jako hudebníka nadaného mimořádnou schopností moderní plnokrevné interpretace tradičních forem folkloru. „Stavěním mostů mezi zdánlivě nespojitelným se zabývám snad celou svou hudební kariéru, protože celý svůj umělecký život jsem vždycky dělal paralelně více žánrů. Já a hudba, to je takový rozvětvený strom. Každou z věcí, které dělám, mám rád a tím pádem se žádné z nich nemohu věnovat specielně. V kombinaci a v prolínání žánrů se mi to zdá zajímavé. Vždycky se ptám, co tím chci říct, aby to nebyla jenom hra s tóny a pak podle tématu i podle toho jak chci posluchače oslovit, volím výrazové prostředky,“ dodává sám závěrem J. Pavlica. Rozhlas: Jiří Pavlica pracoval v letech 198o-94 jako redaktor hudebního vysílání brněnské redakce Československého a později Českého rozhlasu. Tituly a ocenění: Jiří Pavlica získal svou první cenu Zlatý štít Pantonu v r. 1982 za album Byla vojna u Slavkova a s upravenou nahrávkou této desky získal stříbro Mezinárodní rozhlasové soutěže Prix de musique folklorique de Radio Bratislava, a o rok později také Cenu Českého hudebního fondu. Nahrávka Zbojné písně moravské přinesla Pavlicovi v r. 1987 bronz Mezinárodní rozhlasové soutěže Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Za výrazný osobní přínos do dramaturgie Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice získal Pavlica v r. 1994 ocenění festivalu. V r. 1999 si ke svému jménu Pavlica připsal za album O slunovratu Cenu nezávislých hudebních kritiků Žlutá ponorka. Vyjma všech zmíněných titulů je nutné také přičíst i držitelství několika Zlatých desek, které Pavlicovi přinesly alba AG Flek a Hradišťan; Ozvěny duše; O slunovratu a Mys Dobré naděje. Diskografie (umělecká – výběr): ? – Eurofolcus suita; Missa brevis; 1982 – Byla vojna u Slavkova; 1984 – Od večera do rána; 1986 – Zbojné písně moravské; 1987 – Řekni, co vidíš z okna; Nikdo nic neví; 1989 – Hradišťu, Hradišťu; 199o – Imaginator; Neseme vám… (šťastné a veselé…); 1991 – Chants et Musiques du Monde Tchecoslovaquie; Pokoj Vám; 1993 – ENS; 1994 – AG Flek a Hradišťan; Odešel tiše za ticho se schovat; Ozvěny duše; Prší déšť; 1995 – Byla vojna u Slavkova; Oráč a smrt; Scénická hudba 1985 – 1995 Slováckého divadla Uherské Hradiště; 1996 – Tanz und FolkFest Rudolstadt ´95; V Brně na Špilberku stojí vraný kůň; 1997 – Prázdniny v Telči ´97; Svítání; 1998 – Babička; Moravské koledy; Prázdniny v Telči ´98; Vánoční koncert Hradišťan & Spirituál kvintet; 1999 – Moravské písně milostné; Na cestě Duchovní písně; O slunovratu; Sloni v porcelánu I; Velké jubileum 2ooo; 2ooo – Czech Alternative Music VI; Mezinárodní folkorní festival Strážnice 1995 – 2ooo; Pastoral masses; Sešli se … I; Zbojné písně moravské; 2oo1 – Mys Dobré naděje; Sešli se … II; Zpívání o lásce; 2oo2 – Hradišťu, Hradišťu; Christmas Around Europe; Jan Skácel hostem Hradišťanu; Lidová kultura v kulturním vývoji České republiky; Mys Dobré naděje; O slunovratu; Ozvěny Afriky; Sešli se… III; Zlatý slunovrat; 2oo3 – Čarohraní; Etnofest 1; Hradišťan a Muzykanci; Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2oo3; Sešli se… IV; 2oo4 – O slunovratu; XII. hudební slavnosti sv. Cecílie Dolní Bojanovice; 2oo5 – Hrajeme si u maminky; Řeka v nás; 2oo6 – Hradišťan Live; 2oo7 – Chvění – suita dialogů; … Divadlografie (skladatelská + umělecká – výběr): ? – Koncert lidí dobré vůle; Vánoční mše pro soprán, tenor, smíšený sbor a komorní orchestr; 1985 – Vojtěch Vacke: Jak se bubnuje na princezny; Gabriela Preissová: Její pastorkyňa; 1987 – Alois Jirásek: Lucerna; 1989 – György Schwajda: Svatá rodina; 199o – Jan Kopecký: Komedie o umučení; 1992 – B. Hertlová & Jan Karafiát: Broučci; 1993 – Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně; 1994 – Ľubomír Feldek: Jánošík podle Vivaldiho; Božena Němcová & K. M. Walló: Princezna se zlatou hvězdou na čele; 1996 – Oráč a smrt; 1997 – Božena Němcová & divadlo Husa na provázku: Babička; Missa brevis; Prezidentky; 1998 – Pápiernica; 1999 – Missa brevis; 2ooo – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti; Rok na vsi; 2oo1 – Julius Zeyer: Radúz a Mahulena; 2oo2 – Rok na dědině; 2oo4 – Oratorium smíru; 2oo5 – alois a Vilém Mrštíkovi: Maryša; Od večera do rána; 2oo6 – Chvění – suita dialogů; …