Piero Ballerini

Italský režisér Piero Ballerini patřil k těm filmovým tvůrcům, kteří nepřesáhli kvalit svého debutu a většina jeho další filmografie zapadla do průměru dobové komerční produkce. Piero Ballerini pocházel z města Como ze severoitalské provincie Lombardie a se světem filmu se začal seznamovat ve dvacátých letech 20. století ve Francii, kde působil jako asistent režie, ve stejné pozici pak působil i v rodné Itálii. Jako svůj režijní debut natočil Piero Ballerini podle vlastního námětu film ZLATÝ ŠÍP (Freccia d'oro, 1935). Na režii se s ním podílel taktéž začínající Corrado d'Errico, námět a scénář dodal sám Ballerini; šlo o kriminální příběh o loupeži v luxusním vlaku s názvem Zlatý šíp v hlavní roli s Luisou Feridou, která byla hvězdou i pozdějších Balleriniho filmů. ZLATÝ ŠÍP byl uveden na festivalu v Benátkách, kde sklidil úspěch i další Balleriniho snímek s kriminální zápletkou MALÝ HOTEL (Piccolo hotel, 1939) založený na výkonu slavné divadelní herečky Emmy Gramaticy v hlavní roli. Na přelomu 30. a 40. let realizoval Ballerini několik dalších filmů, které nepřesáhly dobový komerční průměr, jako scénárista ale spolupracoval i s dalšími režiséry jako například s Goffredem Alessandrinim (SKLENĚNÝ MOST - Il ponte di vetro, 1940) nebo Carlem Lodovicem Bragagliou (VĚZEŇ ZE SANTA CRUZ - Il prigioniero di Santa Cruz, 1941). Autorský podíl měl pochopitelně i na svých vlastních filmech, na scénáři k filmu DÍVKA Z DRUHÉHO BŘEHU (La fanciulla dell'altra riva, 1942) spolupracovala i představitelka jedné z hlavních rolí Milena Penovich. V roce 1943 donutila postupující americká armáda k přesunu Mussoliniho a jeho věrné na sever Itálie, kde s podporou německé armády vznikla dočasná Italská sociální republika. Ve ztížených podmínkách v Benátkách začali pracovat i někteří filmaři, jedním z prvních byl právě Piero Ballerini, který se z nedostatku kvalifikovaných spolupracovníků tehdy musel začít věnovat i střihu. Tehdejší filmy se dostaly do distribuce jen v omezené části Itálie, Balleriniho poslední film z doby války PRAVDIVÝ PŘÍBĚH (Fatto di cronaca, 1945) nebyl ani nikdy promítán v Římě (připomeňme také, že představitelé hlavních rolí Luisa Ferida a Osvaldo Valenti byli krátce po premiéře zastřeleni za věrnost k Mussolinimu). Zatímco jiní tvůrci spjatí s Italskou sociální republikou byli po válce načas odstaveni (například režisér Ferruccio Cerio), Ballerinimu bylo umožněno nadále točit, i když méně častěji. Realizoval filmovou podobu Donizettiho opery LUCIE Z LAMMERMOORU (Lucia di Lammermoor, 1947), jako scénárista měl také podíl na úspěšném filmu EMIGRANTI (Emigrantes, 1948) Alda Fabriziho. Posledním Balleriniho filmem byla komedie PEPPINO A STARÁ DÁMA (Peppino e la nobile dama, 1954), v níž se po delší době vrátil ke spolupráci s Emmou Gramaticou. Piero Ballerini zemřel v Římě 30. června 1955 ve věku 54 let.