Stefano Dionisi

Stefano Dionisi po maturitě na gymnáziu (1985), studoval rok drama u T. Pierfedericiho při římském divadle La Scaletta. Pracoval v Římě jako číšník, kde vyrůstal, a také v New Yorku, kde žil na sklonku 80. let. Rád cestuje a několikrát navštívil Indii (1987 – 91). První hereckou příležitost před filmovou kamerou se mu naskytla v úloze poslíčka Carla, do jehož milostného vztahu s psychicky labilní číšnící (Nastassja Kinská), zasáhne tajemný soused v dramatu Tajemství, v postavě tuláka vykreslil alkoholika, v příběhu dvou ztroskotanců Směr jih. Do mezinárodního povědomí vstoupil titulní úlohou zmrzačeného sopranisty 18. století Carla Broschiho, zvaného Farinelli v životopisném dramatu Farinelli (1994). Často je vidět ve filmech se sociálním akcentem (Podle Perreiry, Příměří, Ztráta sexuální nevinnosti a Partyzán Johnny), nebo hraje ve filmech, kde má kontroverzní role, na kterých může zapracovat, pro roli homosexuála (Bambola) si odbarvil vlasy, pro roli vězně z koncentračního tábora (Příměří) se nechal ostříhat dohola, a pro film Běžet proti, pro roli ochrnutého muže, strávil měsíc v kolečkovém křesle a značně zhubl. V roce 1994 byl oceněn Zvláštním Donatellovým Davidem, za podporu italské kinematografie. Je majitelem produkční společnosti Rats Produzioni a spolupracoval na hře Didone a Margherita Gautierová, v níž titulní roli zahrála jeho pozdější žena, herečka Barbara Lericiová. Dále jeho filmy: Chobotnice 5 (1990), Záchranka (1990), Nemohu spát (2001), Renzo a Lucie (2004), Last minute Maroko ( 2007), Fyzika vody (2009).