Nicholas Winton

Nicholas Winton, britský makléř, známý záchrannou akcí, díky níž zůstalo roku 1939 zaživu 669 židovských dětí, kterým by jinak hrozila takřka jistá smrt, přišel na svět 19. května 1909 v Londýně. Sám rovněž pocházel z německo-židovské rodiny a ještě jeho otec se jmenoval Wertheimer. Do Anglie se přistěhoval necelé dva roky před Nicholasovým narozením, a protože chtěl, aby rodina co nejvíce splynula s britským prostředím, změnil si příjmení na Winton. Nijak zvlášť nelpěl ani na judaismu a svého syna Nicholase nechal dokonce pokřtít. Umožnil mu i výborné vzdělání ekonomického směru, takže z něho vyrostl nejenom dobrý bankovní úředník, ale i dokonalý anglický gentleman. Prošel zahraničními stáženi v Německu a ve Francii, ale počátkem 30. let se vrátil zpátky do Anglie. Politiku mladý Winton sledoval velice vlažně a jedinou jeho starostí před Vánoci roku 1938 bylo, zda bude v Alpách dost sněhu - hodlal tam totiž strávit celé svátky na lyžích. Těsně před odjezdem ho ale oslovil učitel Martin Blake, jeden z pracovníků Britského výboru pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia - BCRC) a poprosil ho o pomoc pražské kanceláři BCRC. Namísto do Švýcarska tedy Nicholas zamířil k nám a s nadšením se zapojil do vyjednávání s úřady států, které byly ochotné židovské uprchlíky přijmout i do organizace transportů samotných. Zaměřil se přitom hlavně na děti, pro které se v Anglii podařilo najít nové, adoptivní rodiny. Byla založena Dětská sekce BCRC, kterou řídil Winton z Londýna, kde s pomocí své matky a několika dalších dobrovolníků vyhledával adoptivní rodiče, vyřizoval adopce u britských úřadů a získával příspěvky na kauce. To všechno vedle své normální práce a bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. Pvní skupinka 20 dětí odjela pouhý jeden den před rozpadem Československa a jeho okupací německou brannou mocí. Po vyhlášení Protektorátu značně přituhlo, ale stále ještě bylo možné, byť za cenu značného úsilí (a ještě větších úplatků) pomoc ohroženým dětem organizovat. Nebylo to nic jednoduchého, rodiny v Anglii musely za každé dítě předem složit kauci 50,- liber, což nebylo zrovna málo. Státní úřady Velké Británie se v celé akci raději nijak neangažovaly a místí židovská obec kupodivu také ne - Nicholas Winton dokonce musel čelit ostrým výtkám ortodoxních rabínů, kteří mu vyčítali, že přemístěním do nežidovských rodin ztratí děti svoji náboženskou identitu. Přesto se nedal od svého úsilí ničím odradit a podařilo se mu tak před smrtí v plynových komorách zachránit rovných 669 dětí z území bývalého Československa. Bohužel poslední plánovaný transport se už nepodařilo z Prahy vypravit, protože měl odjet právě 1. září 1939 - tedy v den, kdy vypukla válka. Výbor byl nucen ukončit svoji činnost a Nicholas Winton se vrátil ke své práci u bankovní přepážky. Během války sloužil u RAF (kvůli slabému zraku pouze v administrativě) a po ní se opět začal věnovat bankovnictví. Veškerou koresponcenci z doby svého předválečného působení zavřel do bedny, kterou odnesl na půdu svého domku a o celé záležitosti se spoustu let nikomu ani slůvkem nezmínil. Vše vyšlo najevo až roku 1988, kdy zažloutlé listiny se starými fotkami neznámých dětí našla při úklidu půdy jeho manželka Greta. Předala vše historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala pátrání a jméno Nicholase Wintona obletělo svět. Brzy se ozvalo tolik lidí, v té době už dospělých, že bylo možné uspořádat setkání dojatého N. Wintona s „jeho dětmi“ v pořadu televize BBC That’s Life (Takový je život). O další publicitu se zasloužil i režisér Matej Mináč svým filmem "Všichni moji blízcí" (1999), a později i dokumentem "Síla lidskosti – Nicholas Winton" (2002). Roku 1998 přijal Nicholase Wintona tehdejší prezident České republiky, Václav Havel a vyznamenal jej řádem T. G. Masaryka a v roce 2002 byl Winton za své zásluhy v rodné Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. Prozatím naprázdno bohužel vyšly dva návrhy (2008 a 2011) nominující sira N. Wintona na udělení Nobelovy ceny za mír. Z důvodu jeho židovského původu jej minulo také vysoké izraelské vyznamenání Spravedlivý mezi národy, které se uděluje pouze lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů. Přesto však nese jeho jméno alespoň planetka (19384 - Winton) a v Praze byl vybudován Sad zachránců dětí s obnoveným pramenem, pojmenovaným po tomto skromném muži. Velký ohlas vzbudila i akce Winton Train, při níž 1. září 2009 v 9.01 vyjel z pražského Hlavního nádraží vlak, tažený dobovou parní lokomotivou a věrně kopírující někdejší cestu malých exulantů. Sám Nicholas Winton je ze vší té slávy a popularity poněkud zaskočený a tvrdí, že přece neudělal nic hrdinského, ale že se zachoval tak, jak mu velela jeho čest a mravní povinnost. Pokud mu to zdravotní stav dovolí, rád se setkává se "svými dětmi" i jejich četnými potomky. Prahu sir Winton prozatím naposled navštívil v lednu 2011 u příležitosti premiéry dalšího Mináčova snímku "Nickyho rodina".