Giulio Stival

Italský herec Giulio Stival měl vizáž elegána, a přestože byl uznávaným a úspěšným divadelním umělcem, před kamerou našel uplatnění jen v podružných rolích a ani početně není jeho filmografie nijak významná. Pocházel z Benátek a již v dětství se nadchl pro divadlo, ve svém rodišti založil amatérskou divadelní společnosti, následně se v roce 1927 stal profesionálním divadelním hercem. V letech 1927-1933 prošel několika prestižními divadelními soubory, poté založil vlastní profesionální společnost. I když působil po boku významných osobností meziválečného divadla (Emma Gramatica, Marta Abba, Ruggero Ruggeri), až po příchodu do Říma se dostal poprvé i k filmu. První vedlejší roli odehrál v komedii MUŽI NEJSOU NEVDĚČNÍ (Gli uomini non sono ingrati, 1937), v úspěšné veselohře KRÁSNÁ ZLODĚJKA (Batticuore, 1939) dostal úlohu vyslance, v různých žánrech se pak dvakrát před kamerou objevil jako operní pěvec. Kromě divadla a filmu pracoval také pro rozhlas, později i pro dabing. K vrcholu své divadelní dráhy se dostal po roce 1942, kdy byl angažován jedním z nejvýznamnějších divadelníků Ermete Zacconim. V jeho souboru hrál Stival v římském divadle Teatro Eliseo a dvakrát byl oceněn odborníky za své výkony v díle G. B. Shawa (Candida, Domy pana Sartoria). Z pozdějších Stivalových filmů stojí za zmínku role otců mladých hrdinů (HORNÍCH DESET TISÍC – Quartieri alti, 1945) nebo účast v mimořádně úspěšných komediích po boku slavného komika Totò (YVONNE LA NUIT, 1949; TOTÒ A KRÁLOVÉ ŘÍMA – Totò e i re di Roma, 1951). Jeho aktivity před kamerou uzavírá role starosty v adaptaci Gogolovy literární předlohy PLÁŠŤ (Il cappotto, 1952). Giulio Stival zahynul při autonehodě u severoitalské Novary 1. dubna 1953 ve věku 51 let. Jeho podobu zachytilo 24 filmů.