Paola Borboni

Paola Borboni podle svých vlastních slov celý život obětovala divadlu, s určitými přestávkami ale byla v několika obdobích své dlouhé kariéry i uznávanou filmovou a televizní herečkou. Narodila se na samém počátku dvacátého století, na Nový rok v roce 1900 v malém městě Golese v severní Itálii. Pocházela z umělecky založené rodiny, její otec působil v milánské opeře, v Miláně také Paola studovala a již v šestnácti letech začala s profesionálním herectvím. Po dvouletém angažmá ve společnosti Alfreda de Sanctis přešla k dalšímu souboru a v letech 1922-1929 byla již hvězdou divadelní společnosti Armanda Falconiho. Tady v roce 1925 způsobila skandál, když se v představení Mořské řasy objevila velmi spoře oděná. Dodnes je citovaná její tehdejší odpověď novinářům: „A vy jste někdy viděli mořskou pannu v kabátě?“ Již v letech 1918-1921 natočila Paola Borboni několik němých filmů, ale stejně jako řada jiných významných divadelních herců toto médium v němé éře příliš nevyhledávala. Počátkem třicátých let zřídila vlastní divadelní společnost a traduje se, že jako kapitál pro její založení použila své vlastní šperky. V této době přešla k velkým dramatickým rolím, zvláště si oblíbila soudobého italského dramatika Luigiho Pirandella, hrála také s legendárním hercem Ruggerem Ruggerim. Jako principálka vlastního souboru se specializovala na odvážné premiéry her zahraničních autorů jako byli Sacha Guitry nebo G. B. Shaw. Koncem třicátých let začali Paolu Borboni znovu vyhledávat filmoví režiséři a za války byla již velmi vytíženou představitelkou velkých filmových rolí (jen v letech 1940-1945 natočila bezmála dvacet filmů). Tehdy se přehrála do rolí matek hlavních hrdinů, i když je nutno dodat, že od jejich představitelů ji často nedělil takový rozdíl, který by ji k těmto postavám předurčoval. Z její tehdejší filmografie připomeňme adaptaci Labichovy frašky PAN PERRICHON NA CESTÁCH (Il viaggio del signore Perrichon, 1943), po boku sourozeneckého dua Irmy a Emmy Gramaticových hrála ve filmu SESTRY MATERASSIOVY (Sorelle Materassi, 1943). Sama ráda vzpomínala na film MIRANDOLÍNA (La locandiera, 1944). V její poválečné filmografii se zvláštním způsobem vyjímá rok 1953, kdy se objevila ve Felliniho slavném filmu DARMOŠLAPOVÉ (I vitelloni, 1953), v menší roli posluhovačky si jí můžeme všimnout i v legendárních PRÁZDNINÁCH V ŘÍMĚ (Roman Holiday, 1953) s Audrey Hepburn v hlavní roli. Nato ji začali ke spolupráci zvát i významní francouzští filmaři jako Julien Duvivier (PŘÍPAD MAURICIUS - L´affaire Mauricius, 1954) nebo Marc Allégret (MAMZELLE NITOUCHE, 1954). Zatímco v první polovině padesátých let točila několik filmů ročně, pak v její filmografii následuje desetiletá pauza, vyplněná ovšem další prací v divadle a také nově v televizi. Znovu excelovala v divadelních hrách B. Brechta, S. Becketta, E. Ionesca nebo H. Pintera. Filmovým divákům se Paola Borboni připomněla znovu ve druhé polovině šedesátých let, a to i v americké produkci (NEJVĚTŠÍ PAKL ZE VŠECH – The Biggest Bundle of Them All, 1968), herečka sama později zdůrazňovala svou účast na autorské komedii Nina Manfrediho Z BOŽÍ MILOSTI (Per grazia ricevuta, 1970). V roce 1972 se Paola Borboni provdala a jejím manželem se stal o více než čtyřicet let mladší básník Bruno Vilar (1942-1978), který o několik let později zahynul při autonehodě (tehdy byla zraněna i Paola Borboni a s následky se potýkala delší dobu). Za svůj celoživotní přínos kultuře obdržela Paola Borboni v roce 1976 Řád za zásluhy o Italskou republiku. Práci pro film se jí ovšem nepodařilo uzavřít způsobem hodným kvalit její osobnosti, na přelomu 70. a 80. let hrála v nenáročných, byť dočasně úspěšných komediích, za zmínku stojí snad jen americká hudební komedie ANO, GIORGIO (Yes, Giorgio, 1982) v hlavní roli s Lucianem Pavarottim. Paola Borboni zemřela v pečovatelském domě v Bodio Lomnago v severní Itálii 9. dubna 1995 ve věku 95 let.