Gérard Philipe

Gerard Philipe se narodil 4.prosince ve francouzském městě Cannes. Vyrůstal v bohaté rodině, jeho otec byl úspěšný právník a hoteliér, jeho matka pocházela z Moravy, z okolí Brna. V roce 1940 odmaturoval v Nice a chtěl se stát lékařem. Zasáhla náhoda, přátelé jeho rodičů, členka Comedie Francaise Suzanne Devoydová a filmový režisér Marc Allégret, ho doporučili do herecké školy Jeana Walta v Cannes. Studiem herectví strávil dva roky. V roce 1942 získal angažmá v putovním divadle, se kterým, se hrou Prostá dívka, procestoval velkou část Francie a Švýcarska, a ve velmi krátké době začínal patřit ke známým umělcům. Již v těchto začátcích mu režisér Marc Allegret svěřil roli ve filmu Les Petites du quai aux fleurs (Holčičky z Květinového pobřeží, r. Marc Allegret, 1944). V roce 1943 začíná studovat konzervatoř, kde se pod vedením profesora a herce Georgese Le Roye zdokonaloval v hereckém umění. V době pařížského povstání, v srpnu 1944, bojoval se zbraní v ruce na místech největších střetů, v boji o pařížskou radnici. Po válce šla jeho kariéra strmě nahoru, dostává nabídku angažmá v Theatre Mathurins, kde za roli Caliguli sklízí velmi kladné kritiky. Jeho první velká filmová role byla hlavní postava v adaptaci Dostojevského Idiota L’Idiot (Idiot, r. Georges Lampin, 1946). Po uvedení dalšího z jeho filmů do kin, Le Diable au corps (Ďábel v těle, r. Claude Autant-Lara, 1946), o něm obávaní francouzští kritici psali jako o „jednom z největších herců našeho století“. V tuto dobu se ozvali s nabídkou na filmování i hollywoodští producenti, které Gerard Philip odmítl se slovy, že chce dělat umění. V roce 1948 natáčí v Římě s režisérem René Clairem film La Beauté du diabele (Ďáblova krása, r. René Clair, 1950), kde hraje v roli Mefista a v dvojroli Fausta. S tímto režisérem, příslušníkem francouzské filmové avantgardy, natočil ještě dva snímky, Les Belles de nuit (Krásky noci, 1952), Les Grandes Manoeuvres (Velké manévry, 1955). K jeho nesmrtelným a nezapomenutelným rolím ve filmu patří především Fanfán Tulipán (r.Christian Jague, 1952), který celosvětovým úspěchem navázal na úspěch filmu La Chartreuse de Parme (Věznice Parmská, r. Christian Jaque, 1948). Na jednom z filmů se podílí i jako režisér a to na historickém příběhu o vlámském hrdinovi Tillu Ulenspieglovi ve filmu Les Aventures de Till L’espiegle (Dobrodružství Tilla Ulenspiegla, r. Joris Ivens, Gerard Philipe, 1956). Samozřejmě nezanedbává ani divadelní jeviště v Theatre National Populaire, ve kterém ztvárňuje rozličné množství rolí. V historickém dramatu Cid ho měli možnost spatřit i diváci v Praze, Brně a Bratislavě při evropském divadelním turné v roce 1955. Své divadelní zkušenosti využil i při filmování adaptací klasických děl, např. Le Jouer (Hráč, r. Claude Autant-Lara, ) podle Dostojevského, Pot-Bouille (Pod pokličkou, r.Julien Duvivier, 1957) podle Emila Zoly, Le Rouge et le noir (Červený a Černý, r. Claude Autant-Lara, 1954) podle Stendhala. Při natáčení filmu La Fievre monte a El Pao (Horečka stoupá v El Pao, r.Luis Buňuel, 1959), které se konalo v Mexiku za velmi obtížných klimatických podmínek, onemocněl. Při návratu do Francie se zastavuje na Kubě pozdravit revolučního vůdce Fidela Castra, kterého Gérard Philipe velmi obdivoval. Po návratu do vlasti se jeho zdravotní neustále zhoršoval, 9.listopadu se podrobil operaci, po deseti dnech od operace ho propouštějí domů, jako beznadějně nevyléčitelný případ. Dne 25. listopadu 1959, v Paříži, v ranních hodinách umírá na ameboidní abces ledvin. Byl pochován v divadelním konstýmu Rodriga ze hry Cid na malém vesnickém hřibově v Ramatuelle, poblíž víkendového domku, v němž často pobýval. Po jeho smrti o něm jeho manželka Anne Philipe, kterou si vzal v roce 1951, napsala knihu „Kratší než vzdech“. Jeho manželka, za svobodna Nicole Fourcadová, byla známá etnografka, která se proslavila tím, že jako první žena přešla horské masívy z Indie do Číny, kde prováděla své výzkumy. Spolu měli dvě děti, dceru Anne-Marii (*1954) a syna Oliviera (*1957). Za necelých patnáct let své filmové kariéry, stihl Gerard Philipe natočit 25 filmů. Byl znám svou důkladnou přípravou na natáčení a studiem role. Při filmování adaptací románů důsledně dbal, a požadoval i od ostatních, na zachování atmosféry a autentičnosti literární předlohy. O jeho popularitě svědčí i mnoho podle něho pojmenovaných divadel, uměleckých škol a festivalů. Za svého života se angažoval i v mírovém hnutí, patřil mezi první signatáře Stockholmské výzvy, požadující zákaz jaderných zbraní. V roce 1957 byl zvolen předsedou Syndikátu Francouzských umělců (odborové hnutí).