Irma Gramatica

Na italských divadelních jevištích přelomu 19. a 20. století zazářila sourozenecká trojice sester Gramaticových, Irmy, Emmy a Anny (Anna byla později známá pod vyvdaným jménem Capodaglio), všechny tři se ve starším věku staly i významnými filmovými herečkami. Nejstarší ze sester byla Irma, vlastním jménem Maria Carolina Francesca Gramatica. Narodila se v rakousko-uherském přístavu Fiume, tedy dnešní chorvatské Rijece, různé zdroje se ale liší v roce narození a uvádějí se data v rozmezí let 1867-1874. Irma pocházela z divadelnické rodiny, na jevišti stála již v pěti letech a rodiče její nesporné nadání podporovali, ve Florencii dostala mladá dívka mimo jiné odbornou hudební průpravu. Na její herecký projev a celkový umělecký vývoj měla značný vliv o něco starší kolegyně, významná divadelní herečka Eleonora Duse (1858-1924), která poskytla cenné rady a zkušenosti i Irminým sestrám. Irma vystupovala ve velkých rolích na jevišti od roku 1887 a v devadesátých letech již patřila k předním představitelkám zásadních postav domácího i světového divadelního repertoáru. Svůj mnohostranný talent prokazovala především v díle svých italských současníků, mezi její nejslavnější role patřila i Ibsenova Nora, zaskvěla se v Schillerově hře Úklady a láska nebo v Shakespearově Zkrocení zlé ženy. K fenoménu filmu přistupovaly sestry Gramaticovy zpočátku rezervovaně, němá éra nemohla v plné šíři zhodnotit jejich herecký projev. Proto se všechny tři sestry prosadily až po nástupu zvuku, Irma hrála ve 30. a 40. letech celkem v deseti filmech. Jejím debutem byla hlavní role v dramatu PŘÍSTAV (Porto, 1934) významného režiséra Amleta Palermiho, o tři roky později se objevila v italské verzi Chenalovy adaptace Pirandellovy literární předlohy NEBOŽTÍK MATYÁŠ PASCAL (Il fu Mattia Pascal, 1937; film se natáčel současně ve francouzské a italské verzi). Z jejích dalších filmových rolí stojí za zmínku filmová adaptace tehdy populární literární předlohy SESTRY MATERASSIOVY (Sorelle Materassi, 1943), v níž vytvořila titulní sourozeneckou dvojici se svou sestrou Emmou. Všechny tři sestry se pak setkaly před kamerou jedinkrát v dramatu JEŠTĚ ŽÍT (Vivere ancora, 1944), jehož vznik neblaze poznamenaly ztížené podmínky konce války, do kin se navíc dostal až v době, kdy představitelka hlavní role, česká hvězda Lída Baarová, byla již v americkém zajetí. Irma Gramatica pak po válce hrála již jen ve dvou filmech, naposledy se uvedla v roli babičky ve filmu TRAGICKÉ KOUZLO (Incantesimo tragico, 1951). Zemřela 14. října 1962 ve Florencii a spolu se sestrou Emmou je pohřbena v rodinné hrobce v toskánském městě Signa.