Antonio Pietrangeli

Antonio Pietrangeli se jako scénárista a režisér podepsal pod řadu úspěšných, nezřídka i hodnotných titulů poválečné italské kinematografie, dnes bývá řazen mezi hlavní tvůrce žánru commedia all´italiana, který prožíval zlatou éru v šedesátých letech. Pietrangeli pocházel z Říma a původně vystudoval medicínu, lékařem ale nikdy nebyl. Jako novinář začal pracovat pro renomované filmové časopisy a psal kritiky k filmům. Jako mnoho bývalých recenzentů i Pietrangeli brzy našel cestu k psaní scénářů a později i vlastní režii. Jako scénárista se poprvé podílel na filmu POSEDLOST (Ossessione, 1943), později pracoval na historických eposech FABIOLA (1949) nebo POSLEDNÍ DNY POMPEJÍ (1950), jako herec v menší roli psychiatra se objevil ve filmu EVROPA 51 (1952), k němuž byl opět spoluautorem scénáře. Režijním debutem Antonia Pietrangeliho byl melodramatický příběh SLUNCE V OČÍCH (Il sole negli occhi, 1953), úspěšné, ovšem ne tolik zdařilé byly komedie MLÁDENEC (Lo scapolo, 1955) nebo VZPOMÍNKA NA ITÁLII (Souvenir d´Italia, 1957), které ovšem mohly těžit z oblíbenosti hlavních mužských představitelů (A. Sordi, G. Ferzetti). Gabriele Ferzetti byl hvězdou dalšího umělecky ambicióznějšího filmu NAROZENA V BŘEZNU (Nata di marzo, 1957). K vrcholům Pietrangeliho tvorby patří příběh z prostředí pouličních prostitutek ADUA A JEJÍ DRUŽKY (Adua e le compagne, 1960), poté znovu natočil tři méně náročné, nicméně hvězdně obsazené komedie (ŽENICH NA INZERÁT – La visita, 1963; BÁJEČNÝ PAROHÁČ – Il magnifico cornuto, 1964). V přípravách na další film se Pietrangeli dostal do sporu s producenty, když chtěl angažovat některou ze zahraničních hvězd (například Brigitte Bardot), nelehkého úkolu v podobě postavy venkovské dívky, která zoufale touží po kariéře modelky, se nakonec se ctí zhostila domácí herečka Stefania Sandrelli a film ZNAL JSEM JI DOBŘE (Io la conoscevo bene, 1965) byl vyvrcholením režisérových uměleckých ambicí. Pietrangeli za něj získal cenu od Italského syndikátu filmových novinářů a triumfoval i na festivalu v Mar del Plata. Do svých filmů Pietrangeli s oblibou obsazoval německé herce, například Mario Adorfa, později pak s Horstem Buchholzem točil svůj poslední film JAK, KDY, PROČ (Come, quando, perché, 1968). Film však Pietrangeli nedokončil, protože v průběhu natáčení se nešťastnou náhodou utopil v moři u města Gaeta. Režii pak po něm převzal Valerio Zurlini. Pietrangelův syn Paolo Pietrangeli (*1945) začínal jako zpěvák a skladatel, později se také prosadil jako režisér.