Vladimír Bahna

Vladimír Bahna (25. 7. 1914 – 19. 10. 1977) - slovenský režisér a scénárista. Narodil se v Bánské Bystrici. V letech 1930 – 1934 studoval na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, a to obory typografie, fotografie a grafika. V desetiletí 1930 – 1940 pracoval jako typograf. Později přešel k novinářské profesi. Od roku 1944 pracoval jako dramaturg a scénárista krátkých filmů. Od roku 1947 ve stejných profesích pracoval pro dokumentární film a od roku 1953 to už byla hraná a dramatická tvorba. V letech 1957 – 1958 byl vedoucím II. tvůrčí skupiny Štúdia hraných filmov a v letech 1960 – 1963 předsedou filmové sekce Svazu čs. Divadelních a filmových umělců. V sedmdesátých letech byl místopředsedou Sväzu slovenských dramatických umelcov a předsedou jeho filmové sekce. Mezi jeho funkcemi nalezneme i dočasné působení coby ředitel Štúdia hraných filmov na Kolibě. V roce 1944 napsal předlohu a komentář ke krátkému filmu slovenského režiséra Vlada Zimmera o slovenském tiskařském umění Čierne umenie. Dalším snímkem, kterna kterém spolupracovali byla Kvapka kolári a byl o pěstování vinné révy. Na vlastní námět s scénář natočil film Pukánskí kolári. Následovala dvouletá práce na dokumentárních filmech věnovaných stavbě Trati mládeže. V roce 1949 byl vyznamenán národní cenou za snímek Čarovný prút. V roce 1952 obdržel cenu II. stupně za celovečerní barevný dokument o industrializaci Slovenska Dúha nad Slovenskom. Časem od dokumentární tvorby přešel ke tvorbě hrané. Poprvé je podepsán pod filmem, který je adaptací románu Petra Jilemnického Pole neorané. Na režii s ním spolupracoval Tibor Rakovský. Na MFF v Karlových Varech 1954 bylo tomuto filmu uděleno zvláštní čestné uznání. Život na slovenské vesnici a příběh prosté ženy vyprávěl film Žena z Vrchov. Trnava 18. století byla znázorněna v barevném filmu Posledná bosorka. Dalšími filmy na kterých pracoval byly mimo jiné Zemianska čest, Dům na rázcestí, Predjarie. Od šedesátých let pracoval Vladimír Bahna i pro televizi (např. inscenace Návrat nebo Návrat Ondreja Baláža). V roce 1963 spolupracoval na filmu Geľo Sebechlebský. Pro TV natočil v roce 1964 inscenaci Případ Vladimíra Mináče v dramatizaci Tibora Vichty. V šedesátých letech je jeho jméno spojeno s televizními díly – Slnečný kúpel; Ne brehu priezračnej rieky; Námestie svätej Alžbety. Několik let trvala práce na filmu Skrytý prameň. V roce 1974 na Festivalu českých a slovenských filmů v Nitře obdržel za film Čestné uznání. Ve stejný rok získal i Cenu slovenské národní kinematografie. Posledním autorský filmem Vladimíra Bahny byla Poéma o svedomí. Další film již nedokončil. Jednalo se dvoudílný historický film o Slovenském národním povstání Klíčenie a Veľká skúška. Film nakonec dokončil režisér Zoro Záhon. Režisér Vladimír Bahna patřil mezi nejstarší tvůrce ve slovenské kinematografii. Je klasikem slovenského filmu. Režisér Vladimír Bahna se věnoval i publicistice – jeho texty byly zveřejňovány v časopisech Kino, Filmové noviny, Film a doba, Film a divadlo, Tvorba a další. Zdroj: využití Šárka Bartošíková, Luboš Bartošek – Filmové profily