Gloria Paul

Anglická herečka a tanečnice Gloria Paul patřila v šedesátých letech 20. století ke známým tvářím v celé západní Evropě, její umělecké ambice ale nedošly dál než k průměrným komediím a dobrodružným filmům, jichž převážně v Itálii natočila bezmála třicet. Narodila se za druhé světové války v Londýně, její otec Leslie byl krátce po jejím narození poslán jako válečný korespondent do Afriky a na Dálný Východ. Malá Gloria se mezitím od tří let pod vedením své matky začala věnovat tanci a již jako dítě vítězila v různých soutěžích. Plánovala sice studovat vysokou školu, ale touha po tanci nakonec převládla a v sedmnácti letech získala první profesionální angažmá, tančila například ve slavném londýnském tanečním souboru Tiller Girls. Následovala první úspěšná turné po západní Evropě, zaujala například v Paříži a hlavně v Římě. Tady dostala řadu pracovních nabídek a z anglické tanečnice se v roce 1961 stala italská filmová herečka. Angažmá v Itálii jí nabídl známý filmový producent Giuseppe Amato, který jí zajistil zrušení smlouvy s tanečním souborem Bluebells a obstaral pro ni také dlouhodobé ubytování v římském hotelu Excelsior. Před kamerou debutovala třemi vedlejšími rolemi v úspěšných veselohrách, po boku populárních komiků Toto a Peppina de Filippo to byla parodie TOTO, PEPPINO A SLADKÝ ŽIVOT (Toto, Peppino e la dolce vita, 1961) nebo Stenova komedie LOVCI VĚNA (Cacciatori di dote, 1961). Poprvé se před kamerou setkala také s později oblíbenou komickou dvojicí Franco & Ciccio, s níž pak natočila několik dalších filmů. V roce 1962, opět ve Stenově režii točila v Brazílii mezinárodně obsazený film COPACABANA PALACE (1962), první hlavní roli dostala v dramatu SEDM ZMIJÍ (Le sette vipere, 1962). Tento film produkoval Vincenzo Cascino, který později režíroval špionážní parodii SEDM ČÍNSKÝCH ZLATÝCH (Le sette cinesi d'oro, 1967), opět s Glorií Paul v jedné z hlavních rolí. Všechny Cascinovy filmy jsou však dnes uváděny spíše jako kuriozity, které stály na okraji italských snah o dané žánry. Gloria Paul mezitím pilovala italštinu a objevila se i na divadelních jevištích, znovu také tančila, účinkovala též v televizi. V roce 1965 se nakrátko vrátila do Británie a hrála ve špionážní komedii THE INTELLIGENCE MEN (1965), vystoupila také ve dvou epizodách SHOW BENNYHO HILLA. Aspirovala i na hlavní ženskou postavu Domino v bondovce THUNDERBALL (1965), zachovaly se i fotografie z kamerových zkoušek, roli ale nakonec získala bývalá Miss Francie Claudine Auger. Gloria Paul se vrátila do Itálie a po boku již zmíněné dvojice Franco & Ciccio si zahrála alespoň v parodii na bondovky DVA MAFIÁNI PROTI GOLDGINGEROVI (Due mafiosi contro Goldginger, 1965). S Francem Franchim a Cicciem Ingrassiou pak hrála ještě v komediálním westernu RINGOVI SYNOVÉ (I due figli di Ringo, 1967). V německo-italské koprodukci natočila film SIGPRESS PROTI SCOTLAND YARDU (Sigpress contro Scotland Yard/Mister Zehn Prozent - Miezen und Moneten, 1968) s Klausem Kinskim. Koncem šedesátých let odezněla vlna popularity západoevropských westernů a špionážních filmů, což i pro Glorii Paul znamenalo razantní úbytek pracovních příležitosti. Dostala ale ještě nabídku od amerického režiséra Blake Edwardse na vedlejší roli v muzikálu DARLING LILI (1970), později vystupovala hlavně v televizi. Jejím životním partnerem se mezitím stal úspěšný hudební skladatel Piero Piccioni (1921-2004), s nímž měla syna Jasona (*1970). V 80. a 90. letech hrála ve filmu a televizi jen výjimečně, především se věnovala rodině a vytvářela zázemí svému manželovi a synovi. Do popředí zájmu médií se dostala v roce 1996 díky svému nešťastnému zranění. V koupelně uklouzla na mokré podlaze a pádem si přivodila vážný úraz páteře. Dlouho pobyla v nemocnici, sice se zotavila, ale zůstala od pasu dolů ochrnutá a připoutána na invalidní vozík. Na nohy, jimiž kdysi oslňovala Evropu, se již nepostavila. Gloria Paul ale ze svého handicapu paradoxně vytěžila novou vlnu popularity, o své rekonvalescenci a novém smyslu života často hovoří v různých pořadech v televizi.