Paola Veneroni

Italská herečka Paola Veneroni hrála jen několik velkých rolí ve filmech za druhé světové války, později se spolu s dalšími hvězdami té doby stáhla do ústraní a po sňatku nakonec na hereckou kariéru úplně rezignovala. Pocházela z Milána a do filmových studií se dostala díky Vittoriu de Sicovi, který do svého filmu TROJKA Z MRAVŮ (Maddalena... zero in condotta, 1940) angažoval několik neokoukaných tváří. Paola Veneroni tady hrála jednu ze studentek, načež přišly další nabídky k filmování. Jednu z hlavních rolí hrála v Zampově komedii SLEČINKY (Signorignette, 1942), objevila se také v adaptaci Dumasovy divadelní hry PŘÍTEL ŽEN (L'amico delle donne, 1942), jedinou hlavní roli dostala ve veselohře ZAKÁZÁNO NEZLETILÝM (Vietato ai minorenni, 1944). Po válce její význam jako filmové herečky značně poklesl, středně velké herecké příležitosti jí ale poskytly ještě filmy jako NESNÁZE PANA TRAVETA (Le miserie del signor Travet, 1945) nebo NEVINNÝ KAZIMÍR (L'innocente Casimiro, 1945). Další nabídky k filmování se ovšem nedostavovaly, Paola Veneroni proto zkusila štěstí v divadle, ovšem s nijak velkým úspěchem, pracovala také pro rozhlas a dabing. Před kamerou stála naposledy v podružné roli modistky ve filmu YVONNE LA NUIT (1949). Poté, co se provdala, nakonec na uměleckou kariéru zcela rezignovala a odešla do soukromí.