Jacques Dacqmine

Francouzský herec Jacques Dacqmine, celým jménem Jacques René Dacqmine, pocházel z rodiny bohatého průmyslníka a narodil se v La Madeleine na severu Francie. Herectví studoval v průběhu druhé světové války na pařížské konzervatoři a spolu s dalšími mladými herci se poprvé objevil v nevelké roli studenta v romantické komedii PRVNÍ DOSTAVENÍČKO (Premier rendez-vous, 1941). Jako student konzervatoře vystupoval až do roku 1946 na jevišti slavného divadla Comédie Française (Hamlet, Saténový střevíček, Horace), poté se připojil ke společnosti Barrault-Renaud a s ní našel zázemí v divadle Théâtre de Marigny, kde hrál převážně ve francouzské klasice a moderně. Kromě divadla pokračoval Dacqmine i ve spolupráci s filmem a jeho ušlechtilá tvář jej předurčila k úlohám romantických hrdinů z vyšších společenských kruhů. Z tohoto typu rolí vyniká postava mladého šlechtice Gastona de Sallanches, manžela titulní hrdinky ve třech populárních historických filmech ROZKOŠNÁ CAROLINE (Caroline chérie, 1951), ROZMARNÁ CAROLINE (Un caprice de Caroline chérie, 1953) a SYN SLADKÉ CAROLINE (Le fils de Caroline chérie, 1955). Velké role mu přinesla i řada dalších filmů různých žánrů, začal točit také pro televizi. Manželský pár s Madeleine Robinson vytvořil v kriminálce NA DVA ZÁPADY (A double tour, 1959), významném uměleckém počinu Claude Chabrola. Tady se Dacqmine setkal s J. P. Belmondem, s nímž pak znovu hrál ve VELKÉM RISKU (Classe tous risques, 1960). Hlavní roli pak hrál v dramatu NÁBŘEŽÍ NOTRE-DAME (Quai de Notre dame, 1960), uplatnil se i jako dabér v amerických filmech. Po ukončení stálého angažmá v Théâtre de Marigny působil Dacqmine na několika dalších scénách, například v Théâtre du Gymnase nebo Odéon Théâtre de France. Úspěšný byl hlavně v díle Jeana Racina nebo Williama Shakespeara. Racinova slavná hra Phedre se dočkala i filmového zpracování (FEDRA – Phedre, 1968), v němž se Dacqmine objevil s dalšími významnými divadelními herci. V té době omezoval práci pro film, často ale pracoval pro televizi, i u nás jej diváci mohli vidět například v kriminálních seriálech, účinkoval také v adaptacích divadelních her. V sedmdesátých letech Dacqmine prakticky zmizel z jevišť i filmových a televizních studií, v té době se věnoval především práci v hereckých odborech (byl předsedou Federace zaměstnanců v umělecké sféře). Své návraty před kameru spojil později především s kriminálními seriály, objevil se v příbězích o komisařích Moulinovi a Maigretovi, vidět jsme jej mohli také ve slavné italské CHOBOTNICI (La piovra, 1984-1985). Znovu hrál i ve filmech (ZLOČIN – Le crime, 1983; MELO, 1985). Z divadelních her připomeňme komedii Le Foyer uváděnou v Théâtre de la Plaine, která získala v roce 1989 Molierovu cenu za nejlepší představení roku. Poměrně velké role hrál Jacques Dacqmine nadále také ve filmech, objevil se například v komediích DILETANTKA (La dilettante, 1999) nebo ZLOČIN V RÁJI (Un crime au paradis, 2003), v televizních studiích to byly znovu historické filmy. V menší roli lékaře naposledy hrál ve filmu ADIEU (2003), tehdy také uzavřel svou hereckou kariéru v divadlech. Jacques Dacqmine zemřel ve vesnici Périers-en-Auge v severní Francii 29. března 2010 ve věku 86 let.