Franca Faldini

Italská herečka Franca Faldini se před kamerou pohybovala jen krátkou dobu v padesátých letech 20. století, hrála pouze v deseti filmech, přesto jsou její jméno i tvář dodnes známé, protože její filmografie zahrnuje ty nejúspěšnější komedie té doby. Franca Faldini se narodila v Římě, židovský původ přivodil jejím rodičům značné problémy za druhé světové války. Franca později studovala jazyky, především angličtinu a počátkem padesátých let odjela zkusit štěstí do Spojených států. Tady zabodovala v několika soutěžích krásy, získala titul Miss Cheesecake a menší roli pak odehrála v muzikálu SAILOR BEWARE (1952). Příslib kariéry v USA ji ale nelákal, stesk po rodičích a rodné Itálii ji přivedl k návratu počátkem roku 1952. Jejích fotografií v zahraničních časopisech si ale mezitím povšiml slavný italský komik Toto, který jí poslal kyticí orchidejí a pozval ji na schůzku. Pracovní i soukromou. Pracovní povaha jejich setkání se projevila nabídkami na velké role ve filmech, které Franca Faldini odehrála ve filmech NEJKOMIČTĚJŠÍ PŘEDSTAVENÍ NA SVĚTĚ (Il piu comico spettacolo del mondo, 1953) nebo ČLOVĚK, ZVÍŘE, CTNOST (L’uomo, la bestia e la virtu, 1953). Vztah s Toto brzy přerostl i v soukromé partnerství, senzacechtivá média ale skončila s jejich pronásledováním v roce 1954, kdy se Franca Faldini za Toto ve Švýcarsku provdala. Měli spolu syna Massenzia, který ovšem zemřel v den porodu, Franca tehdy měla i další zdravotní komplikace. Svou hereckou kariéru nijak neprožívala a odmítala nabídky od nejvýznamnějších režisérů, jako byl Vittorio de Sica nebo Alessandro Blasetti. Znovu ale hrála vedlejší i středně velké role po boku svého manžela Toto ve filmech TOTO A ŽENY (Toto e le donne, 1954) nebo BÍDA A VZNEŠENOST (Miseria e nobilta, 1955), u nás jsme ji mohli vidět ve filmu KDE JE SVOBODA? (Dov’e la liberta?, 1954). Všechny výše uvedené filmy měly v italských kinech několikamiliónovou návštěvnost, díky legendě jménem Toto jsou dnes v Itálii všechny jeho tituly dostupné i na DVD, takže i Franca Faldini zůstává známou tváří. Ona sama ale hrála naposledy ve filmu JSME MUŽI NEBO DESÁTNÍCI? (Siamo uomini o caporali?, 1955), poté žila v soukromí a pečovala o neutěšené zdraví svého manžela (Toto zemřel v roce 1967). Až po čtyřiceti letech si na ni vzpomněl její dávný herecký kolega Alberto Sordi, který ji přizval do svého filmu ZAKÁZÁNÁ SETKÁNÍ (Incontri proibiti, 1998).