Renato Pozzetto

Renato Pozetto, narozen 14. července 1940, Laveno, Lombardie, Itálie. Rodiče dělníci, dětství částečně prožil v Geminiu po vybombardování Milána v roce 1942, roku 1946 se vrátila rodina do Milána. Studoval technickou školu, začínal jako zpěvák v milánské restauraci "U Zlaté husy". V roce 1964 se stal členem kabaretu "Club 64", kde se sešel s přítelem z dětství Cochi Ponzonim. O dva roky později založil společně s Enzo Jannaccim kabaret "Derby Club", který se stal ve své době nejslavnějším podnikem v Miláně. Na počátku sedmdesátých let se Pozetto představil v italské televizi RAI se svými vlastními recitály, z nichž největší úspěch zaznamenal program nazvaný Básník a sedlák. Během krátkého času však své komediální vlohy začal uplatňovat ve filmech, z nichž několik sám režíroval, a díky nimž se stal jedním z nejpopulárnějších italských komiků. Uplatnil se svým plachým a bázlivým způsobem mluvení, tzv. způsob "milanese". Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1974 ve filmu Per amare Ofelia (r. F. Mogherini). Jen ve druhé polovině 70. let natočil téměř třicet snímků. Ve filmech zprvu vytvářel role dobromyslných tlouštíků, jejichž záměry ne vždy vyjdou podle jejich představ. K nejznámějším patří dva povídkové filmy s lechtivou tématikou - Tři tygři proti třem tygrům (1977) a Cukr, med a feferonka (1980). Na počátku devadesátých let vytvořil komickou dvojici se známým Paolem Villaggiem a spolu natočili tři pokračování filmu Bláznivá komedie. Z u nás známých filmů možno dále uvést: Policistka (1974), Bílé telefony (1976), Zločin a la Neapol (1978), Panna a orel (1982), Chudák boháč (1983), Nástrahy velkoměsta (1984), Luxusní prázdniny (1987), Ricky a Barabáš (1992), Kašlu na všechno (1995) a další. Herec natočil jako režisér celkem pět filmů v období 1978 až 2007. Vydal i několik písničkových alb, u kterých je i autorem spolu s Enzo Jannaccim. Jeho manželkou byla od roku 1967 Brunella Gruber až do své smrti v roce 2007. Z manželství pochází dcera Francesca a syn Giacomo.