Pavel Francouz

Dětství prožil Pavel Francouz v Přešticích u Plzně, odkud dojížděl v letech 1946 až 1949 do klatovského gymnázia. Středoškolská studia ukončil maturitou v roce 1952 na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní. Nejprve byl v Plané učitelem na nižších stupních základní školy a postupně po doplnění pedagogického vzdělání v Karlových Varech v roce 1957, vykonával po dobu nejméně 25 let pedagogické funkce postupně od učitele až po ředitele na základních školách v Broumově, Číhané u Chebu, Brodu nad Teplou a Sytně u Stříbra. Souběžně formou dálkového studia studoval AMU v Praze, obor filmová a televizní dramaturgie. Po promoci v roce 1968 se uplatnil vedle své základní profese učitele, též jako scénarista TV a spisovatel. Počínaje rokem 1978 byl zaměstnán ve Svazu československých spisovatelů v Praze až do roku 1984, kdy odešel do plného invalidního důchodu. Pavel Francouz své první prozaické pokusy zveřejňoval v Západočeské pravdě od roku 1961. Některé z těchto povídek byly prostřednictvím rozhlasového vysílání Československého rozhlasu, studia Plzeň, vysílány. Zájem o povídky Pavla Francouze projevily i časopisy Vlasta, Literární měsíčník, Zemědělské noviny. Jedna z jeho povídek, a to povídka Tátova škola, se stala námětem pro absolventský film režiséra Karla Němce v roce 1963. Pro ČTV napsal řadu her - Hodinky s vodotryskem /1968/, Velká dobrodružná cesta /1969/, C-dur /1970/, Případ Daniel /1973/, Takové ticho /1974-podle stejnojmenné prózy/, O Jakubovi a Květě /1975/, Společný jmenovatel /1978/, Dívka, na které nezáleželo /1979, námět z vlastních próz - Znepokojení /1982, námět podle vlastní novely Společný jmenovatel/. Posmrtně byl vydán soubor nezvěřejněných prozaických textů Pavla Francouze - Trochu jinak /1998/. Pavel Francouz zemřel v Plzni dne 1.4.1995, ve věku nedožitých 63 let. Erkul