Jan Martinec

Jan Martinec, vl.jménem Martin Reach vyrůstal v pražské německo-židovské rodině, do které se narodil v roce 1915. Otec byl obchodník a o budoucnosti Jana Martince mělo být rozhodnuto takřka od jeho narození. Mě být obchodníkem, ale po maturitě na německém klasickém gymnáziu v roce 1934 se stal hercem a později i režisérem německého a pak i českého kočovného divadla. Po roce 1937 byl hercem pražského divadla Uranie a také působil v proletářském ochotnickém divadelnictví a v Hnutí českých a německých antifašistických divadelníků. Jako voják sloužil od října 1937 až do okupace ČSR ve Vojenské nemocnici v Praze. V říjnu roku 1939 se mu podařilo emigrovat Palestiny na turecké lodi Sakarya v rámci tzv. ilegálního transportu. V Tel Avivu pracoval v dělnických profesích. V červnu roku 1940 byl internován až do roku 1942, kdy se stal vojákem čs. zahraniční armády. Na Středním východě bojoval u čs. 200. protileteckého pluku a později 1. tankové brigády. Zúčastnil se bojů u Tobruku a Dunquerque. V srpnu roku 1945 se po demobilizaci vrátil do vlasti a pracoval jako referent pro ochotnická divadla v Ústřední radě odborů až do roku 1948. V letech 1948 až 1950 byl členem Státní divadelní rady při ministerstvu školství a kultury a v Ústředí lidové tvořivosti divadelního odboru. Krátce byl zaměstnán v ČKD Sokolovo jako tajemník závodního kloubu a od roku 1955 působil v Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti jako referent pro divadelní školení. V letech 1964 až 1966 byl dramaturgem Uměleckého souboru Ministerstva vnitra ČSSR. V roce 1966 byl ve svobodném povolání až do roku 1968, když po těžkém úrazu se stal invalidním důchodcem. V letech 1944 až 1945 zahájil svou literární činnost psaním příspěvků do exilových a vojenských periodik. Po válce se zaměřil na reportáže, divadelní glosy, texty a povídky, které zveřejňoval v Lidových novinách, Tvorbě. Divadle, časopisu Lidová tvořivost, Repertuar malé scény, v Literárních novinách, Rudém právu, Plameni aj. Od počátku padesátých let Martinec psal divadelní hry se zaměřením na brannou a také politickou tematiku: Střetnutí /1951, i prem. s V. Kuchařovou/; Než přišlo jaro /1952, i prem., s V. Kuchařovou/; Náš přítel Kurt /1954, i prem./; Trampoty Josefa Nakvašila /1954/; Ráno – před útokem /1956, i prem./; Mistr houslař /1957, i prem./.Po roce 1960 se jako dramatik zaměřil na morální problematikou soudnictví. Jako dramatik v rozhlase debutoval rozhlasovou hrou pro mládež Tramp /1963/. V dalších letech ještě napsal pro rozhlas hry Poslíček /1975/ a Stopařka kamkoli /1988, společně s Danou Millerovou/. Pro televizi napsal scénář Odhalení jednoho spiknutí /1984, rež. Zdeněk Kubeček, scénář + Bedřich Pilný, podle Güntera Wallraffa/. Martinec se také věnoval sbírání a adaptacím židovských anekdot. Později napsal a vydal sbírku anekdotických mikropovídek Potkal Kohn Rabínoviče /1968; rozšíř. 1992/. Dramatik a prozaik Jan Martinec zemřel v Praze 29.8.1995 ve věku nedožitých 80 let. Erkul