Anita Loos

Americká scénáristka a spisovatelka Anita Loos se narodila jako Corinna Anita Loos v Sisson (dnes Mount Shasta) v Kalifornii. Její otec Richard Beers Loos (1860 – 1944) byl novinářem a vydavatelem, ve vydavatelství pracovala také Anitina matka Minerva, zvaná „Minnie“. Rodinu dále tvořili ještě Anitini sourozenci – Gladys a Clifford, který se stal lékařem a spoluzakladatelem lékařského centra Ross – Loos Medical Group. V roce 1892 se rodina přestěhovala do San Francisca, kdy vydavatelství Beers Loos zakoupilo ještě další noviny. Literární nadání se brzy projevilo i u malé Anity, která již od šesti let se pokoušela o psaní vlastních textů a k dráze spisovatelky směřovala své další kroky. Na přelomu 19. a 20. století rozhodně nebylo obvyklé, aby žena šla vlastní profesní cestou. V průběhu dospívání navíc mladinká dívka společně se svou sestrou Gladys účinkuje na jevišti a stává se tak hlavním živitelem rodiny, jelikož činnost otcova vydavatelství postupně směřuje ke krachu, navíc se u otce projevují problémy s alkoholem. Nicméně, byl to právě otec, který Anitu v její snaze státi se spisovatelkou podporoval. Po ukončení středoškolského vzdělání se Anita pokoušela psát novinářské stati o životě lidí na Manhattanu, avšak vzápětí se vydala trošku odlišnou cestou literární činnosti – začala s psaním vlastních scénářů. Od roku 1912 začala pro hollywoodská studia dodávat scénáře k filmům. Jedna z jejích prvotin s názvem THE NEW YORK HAT měla ve své filmové podobě z roku 1912 velký úspěch. V krátkém dramatickém příběhu s prvky mystiky zazářila na plátně Mary Pickford, jedna z nejslavnějších amerických hvězd němého filmu. Režii měl D. W. Griffith. Zájem filmařů o scénáře Anity Loos stoupal. Také ona se zcela ponořila do své práce, což však s nelibostí nesla matka a silně se postavila proti skutečnosti, aby se Anita přestěhovala přímo do Hollywoodu. Zřejmě částečně i na protest se proto Anita v roce 1915 urychleně provdala za Franka Pallmu, aby mohla odejít z domu. Syn dirigenta kapely byl chudý a o lásce mezi manžely také nemohla být řeč. Společné soužití trvalo půl roku, poté se Anita překvapivě vrací k matce, která změnila svůj postoj a rozhodla se dceru v její kariéře podpořit. Rozvod s Frankem zřejmě proběhl v krátké době poté. Za plat 75 dolarů týdně započala Anita svou práci přímo v Hollywoodu. K základnímu platu se připočítával bonus i z úspěšnosti snímku. Jen do roku 1920 (včetně) bylo podle scénářů a námětů Anity Loos natočeno přes 90 filmových titulů! Pravda, jednalo se samozřejmě hlavně o krátkometrážní snímky, nicméně na svoji dobu šlo o skutečně obrovský úspěch. Velkou podporu získala Anita Loos právě od režiséra D. W. Griffithe, s nímž se scénáristicky podílela i na slavném velkofilmu INTOLERANCE (1916). Z dalších Anitiných scénáristických počinů té doby jmenujme např. A DAUGHTER OF THE POOR (1917), GETTING MARY MARRIED (1919), TWO WEEKS (1920), THE PERFECT WOMAN (1920) a další. Je důležité poznamenat, že takřka od doby svého příchodu do Hollywoodu spolupracuje Anita Loos na svých scénářích společně s režisérem a scénáristou Johnem Emersonem (1874 – 1956), za kterého se v roce 1919 po rozvodu s Frankem Pallmou provdala. Emerson natáčel snímky s okouzlujícím milovníkem Douglasem Fairbanskem, kam např. patří také film DOWN TO EARTH (1917). Byly to právě Emersonovy filmy, které z Fairbankse udělaly skutečnou hvězdu filmového plátna. Skutečnost, že Anita Loos byla v Americe druhého desetiletí 20. století skutečně prototypem moderní emancipované ženy, dokládá také fakt, že se připojila ke skupině Ruth Hale (1887 – 1934), která mj. bojovala za to, aby i po sňatku směly ženy používat své dívčí příjmení a samozřejmě také i možnost vlastní profesní realizace. Anita Loos i průběhu 20. let pokračuje ve své profesi scénáristky a píše román GENTLEMAN PREFER BLONDES – PÁNI MAJÍ RADŠI BLONDÝNKY. Příběh dvou nespoutaných varietních umělkyň Dorothy a Lorelei vzbudil ve své době pohoršení i obdiv zároveň. Otevřené humorné vyprávění o tzv. lehčích mravech, milostných vztazích s otevřenou dávkou intimity opět svědčí o pokrokovém myšlení Anity Loos, která bez falešného studu píše o tématech, jaká byla tehdy stále ještě považovaná za tabu. I přes kontroverzní ohlasy má kniha úspěch a roku 1928 se dočká svého filmového zpracování s Ruth Taylor (1905 – 1984) jako Lorelei a Alice White (1904 – 1983) jako Dorothy. Nepřekonatelně slavnější je samozřejmě až legendární stejnojmenná muzikálová verze z roku 1953 s Jane Russell a Marylin Monroe. Knižní předloha se nakonec dočkala plných 85 vydání a byla přeložena do 14 jazyků včetně čínštiny. V manželství Anity a Johna Emersona poklidno rozhodně nebylo. Manželé hodně cestovali, ale vztah mezi nimi byl napjatý. Na počátku 30. let začali žít odděleně. Anita odhalila několik Johnových nevěr a navrhla rozvod. Emerson ho však odmítl a nabídl své ženě vyplácet pravidelnou měsíční apanáž, pokud zůstane sňatek formálně zachován. Anita posléze souhlasila a díky pravidelnému příjmu od svého manžela si mohla zajistit velmi slušnou životní úroveň a věnovala se svým zájmům. V roce 1934 koupila v Beverly Hills dům a kromě spolupráce s již zvukovým filmem pracuje také na divadelních adaptacích, své „Blondýnky“ upravila i pro divadelní scénu. Pro film upravila knihu Katharine Brush (1902 – 1952) do scénáristické podoby – roku 1932 byl na jejím základě natočen film RED-HEADED WOMAN, v němž zazářila předčasně zesnulá Jean Harlow (1911 – 1937). Přibližně od druhé pol. 30. let Anita Loos omezuje svou scénáristickou práci. I nadále píše pro filmová studia, avšak do popředí staví i touhu po klidu a soukromí. Navíc se projevují obavy o manžela. Navzdory všem neshodám a oddělenému žití mu zajišťuje společně s bratrem Cliffordem pobyt v prestižním nervovém sanatoriu, kde se John Emerson léčí na schizofrenii. Jeho zdravotní stav se po nějaké době výrazně zlepšuje. Opět poté je zvažován rozvod, k němuž nakonec nedojde vůbec. Manželství skončilo Emersonovou smrtí v roce 1956. Podle Anitina scénáře je v roce 1942 natočen úspěšný film I MARRIED AN ANGEL – spojení fantasie, muzikálu i romantiky. Stále více svou pozornost však zaměřuje na divadlo a zejména po 2. světové válce pro divadlo upravuje slavné romány jiných autorů – např. GIGI od francouzské spisovatelky Colette (1873 – 1954). Zůstává tak po zbytek svého života jako literátka na volné noze (dlouhá léta v Hollywoodu pracovala převážně pro studio MGM). V 60. letech píše hodně do slavných časopisů, jakými jsou „Harper´s Bazar“, „Vanity Fair“ či „The New Yorker“. I pokročilém věku je stále činorodá. Roku 1978 vychází Anitě Loos kniha TALMADGE GIRLS o dvou sestrách a hvězdách němého filmu: Constance (1897 – 1973) a Normě (1893 – 1957) Talmadgeových. Anita Loos svůj život žila skutečně naplno. Jako noblesní starší dáma navštěvovala různé plesy, bankety, premiéry a jiné významné akce. Svůj plodný život ukončila dne 18. srpna 1891 v New Yorku v požehnaném věku 93 let. Zdroj: www.imdb.com - informace o A. L. – překlad angl. textu Anglická verze Wikipedia – článek o A. L. – překlad angl. textu