Yvonne Přenosilová

Pravděpodobně jediná česká zpěvačka s titulem baronky Yvonne Přenosilová (1947) se narodila ve smíšené rodině - táta Jiří si přivezl maminku Markétu, původem Rakušanku, až z daleké Palestiny. Vzhledem k tomu, že v poválečné době panovala (nejen v českých zemích) nenávist ke všemu německému, tak se v rodině generála Přenosila mluvilo hlavně anglicky. Yvonne vyrůstala v Libni a už na dvanáctiletce hovořila plynně anglicky i německy, lásku k hudbě zdědila po svém otci, který si zcela nevojensky, ale rád, zazpíval černošské spirituály a uměl velmi dobře hrát na klavír. Nová vlna 60. let přinesla mladé talenty - Karla Gotta, Waldemara Matušku, Helenu Vondráčkovou a také "vlaštovku" rhythm and blues 17ti-letou Yvonne, uchazečku do Formanovy prvotiny Konkurs (1963), která tehdy zaujala hledače talentů, skladatele Karla Mareše. Buclatatá tmavovláska začala koncertovat se skupinou Olympic i hrát v Semaforu (1936-64), mihla se také v seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1967) i epizodními rolemi ve snímcích Dita Saxová (1967) a Kulhavý ďábel (1968). Právě v této době vznikly její největší hity - Boty proti lásce, Roň slzy, Mně se líbí Bob, Tak prázdná nebo duet s Karlem Gottem - Zejtra ti už sbohem dám. Sama Přenosilová ovšem za svou nejoblíbenější píseň považuje Noční motlitbu, která se však příliš často v rádiích nehrála. Slibně nastartovanou kariéru přeťaly pásy tanků spřátelených zemí v srpnu 1968 a jednadvacetiletá zpěvačka byla mezi prvními, kdo podepsal petici Dva tisíce slov. Rozpoutaný psychoteror, který nastal u signatářů veřejně se přihlásivších k této petici, donutil jedinou dceru manželů Přenosilových, aby týden po okupaci emigrovala přes Rakousko a posléze Velkou Británii do tehdejšího SRN. V Německu se jako zpěvačka sice neprosadila, ale uplatnila se coby pozemní letuška u British Airways, kde pracovala 8 let. Rodiče se také dostali z Československa a Yvonne se kuriózně (při dopravní nehodě) seznámila se svým budoucím manželem, vynikajícím právníkem - baronem Maxmiliánem von Schuckmanem. V r. 1979 se jim narodil syn Max a baronka Yvonne se po mateřské zkusila vrátit ke své pěvecké kariéře pod jménem Silová. Bohužel v jejím případě se plně uplatnilo rčení, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a tak přesto, že v Mnichově strávila dlouhých 26 let, známe ji spíše jako redaktorku Rádia Svobodná Evropa než jako pěveckou hvězdu německých pódií. Mezi její nejbližší spolupracovníky patřil Karel Kryl a když se v r. 1993 tato československá sekce Svobodné Evropy rušila, vrátila se již rozvedená Přenosilová o rok později zpět do Prahy. Rok 1994 byl pro ni svým způsobem znovu osudový - neočekávaně zemřel písníčkář Kryl a těsně před odjezdem se dozvěděla, že její syn Max zůstává s otcem v Německu. Poslední léta, kdy (ne)zpívající baronka trvale žije v České republice a posluchači ji znají především jako rozhlasovou mederátorku Country Radia, se přece jen k milovanému zpěvu vrátila - zpěvačku si "střihla" ve filmu Rebelové (2001) a roli Ježibaby si vyzpívala v muzikálu Rusalka.