Liselotte Pulver

Liselotte Pulver je švýcarskou rodačkou, dnes žije opět ve Švýcarsku, mezitím ale řadu let patřila k velkým hvězdám německého filmu, úspěchu dosáhla také ve Francii a dalších evropských zemích. Narodila se v Bernu do rodiny stavebního inženýra, na přání rodičů ve svém rodišti absolvovala obchodní školu a po roce 1948 studovala herectví na bernské konzervatoři. Souběžně se začala uplatňovat jako divadelní herečka (Stadttheater Bern, Schauspielhaus Zürich), díky své sličné tváři se věnovala i modelingu. Od počátku padesátých let se Liselotte Pulver objevovala ve filmech, začínala ve Švýcarsku, později točila i v Německu a průlomovou záležitosti pro ni byla romantická komedie ULI, DER KNECHT (1954), která ji uvedla v širší známost. Častěji spolupracovala s režisérem Kurtem Hoffmannem, v jednom z jeho filmů, PŘIZNÁNÍ HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA (Bekenntnisse des Hochstapler Felix Krull, 1957), byla partnerkou Horsta Buchholze. S Hoffmannem se Liselotte Pulver dostala ke svému prvnímu výraznému úspěchu, kdy hrála hlavní roli v romantické komedii ICH DENKE OFT AN PIROSCHKA (1955); tento film získal několik ocenění a Liselotte za něj získala hereckou cenu na festivalu v Ostende. První významnější nabídky přišly také z Francie a s Gérardem Philipem hrála v adaptaci Dostojevského HRÁČE (Le joueur, 1958). Celoevropského věhlasu dosáhla Liselotte Pulver trilogií hudebních komedií ze Spessartu – HOSPODA VE SPESSARTU (Das Wirsthaus im Spessart, 1958), STRAŠIDLA ZE SPESSARTU (Das Spukschloss im Spessart, 1960) a ZLATÉ ČASY VE SPESSARTU (Herrliche Zeiten im Spessart, 1967). Všechny tři filmy dnes již nahlodal zub času, patří nicméně do klasiky německé poválečné kinematografie a mimo jiné nejlépe dokládají temperamentní komediální herectví Liselotte Pulver. Za první díl obdržela Německou filmovou cenu pro nejlepší herečku, druhý díl z trilogie zabodoval na mezinárodních filmových festivalech v Moskvě a Karlových Varech, sama herečka pak v roce 1961 zasedla v porotě festivalu v Cannes. Mezitím Liselotte Pulver točila znovu také ve Francii, hrála i v americkém filmu ČAS MILOVAT, ČAS UMÍRAT (A Time to Love and a Time to Die, 1958), který vznikl v Německu. Kvůli mnohým závazkům v Evropě musela odmítnout nabídku na hlavní ženskou roli v americkém velkofilmu BEN HUR (1959), což – jak sama později přiznala – byla největší chyba její herecké dráhy. V šedesátých letech točila častěji ve Francii, dvakrát například s Jeanem Gabinem (MONSIEUR, 1964; ZAHRADNÍK Z ARGENTEUIL – Le jardinier d´Argenteuil, 1966). Nominaci na Zlatý glóbus pro herečku ve vedlejší roli jí vynesla účast v americké komedii GLOBÁLNÍ AFÉRA (A Global Affair, 1964). V šedesátých letech se Liselotte Pulver začala věnovat více znovu divadlu, hrála nejen ve Švýcarsku, ale také v Hamburku, častěji než ve filmu se později objevovala v televizi. Obnovenou popularitu získala s německým rodinným seriálem SESAMSTRASSE (1973). Od roku 1961 byl manželem Liselotte Pulver německý filmový a divadelní herec Helmut Schmid (1925-1992), seznámili se spolu při natáčení. Měli spolu dvě děti, syna Marca-Tella (*1962) a dceru Melisandu (1967-1989), která spáchala sebevraždu. Po smrti dcery a manžela se Liselotte Pulver stáhla víceméně do soukromí, na veřejnosti se objevuje především při přebírání četných ocenění. Již v roce 1980 dostala Německou filmovou cenu za celoživotní přínos německé kinematografii, se stejným podtextem obdržela Bavorskou filmovou cenu (2000) a Zlatou kameru (2007), je také nositelkou Spolkového kříže za zásluhy (1986), další trofeje si odnesla i z Rakouska. V současnosti žije Liselotte Pulver v soukromí v malém městečku Perroy na břehu Ženevského jezera.