Rossella Falk

Herečka Rossella Falk patří k významným osobnostem italského divadla, několika pozoruhodnými výkony ale přispěla i do historie kinematografie. Pochází z Říma a své skutečné příjmení Falzacappa později proměnila v kosmopolitnější pseudonym Falk. Studovala herectví na Akademii dramatických umění a start její divadelní kariéry se odehrál překvapivě v Praze, kde byla v roce 1947 oceněna jako nejlepší herečka na Světovém festivalu mládeže. Zároveň se vstupem na divadelní prkna absolvovala i svůj debut před filmovou kamerou, zatím jen v menší roli (GUARANY, 1948), první větší roli dostala v dramatu několika římských prostituek ZAKÁZANÉ ŽENY (Donne proibite, 1954). V letech 1951-1953 byla Rossella Falk členkou divadelní společnosti Morelli-Stoppa, poté hrála v Teatro Piccolo v Miláně, následně se stala součástí uskupení Compagnia dei Giovani a v tomto souboru setrvala osmnáct let (1955-1973). Přesvědčivé výkony podávala především v dramatickém žánru, jak moderním, tak klasickém (Tramvaj do stanice Touha, Tři sestry). Chladná elegance a schopnost dosáhnout působivého výkonu s minimálními výrazovými prostředky vedla odborníky k jejímu srovnávání s Gretou Garbo. V roce 1964 získala prestižní divadelní cenu Premio San Genesio za svůj výstup v Pirandellově hře Šest postav hledá autora. Do zlatého fondu světové kinematografie přispěla rolí Rosselly ve Felliniho filmu 8 ½ (1963), pak se objevila ve hvězdně obsazeném povídkovém snímku MADE IN ITALY (1965), spolu s dalšími italskými herci hrála v britské kriminální komedii MODESTY BLAISE (1966), příležitost dostala i v Hollywoodu (THE LEGEND OF LYLAH CLARE, 1968). V sedmdesátých letech přijala několik nabídek v žánru tzv. giallo filmů (TARANTULE S ČERNÝM BŘICHEM – La tarantola dal ventre nero, 1971; SEDM KRVAVÝCH ORCHIDEJÍ – Sette orchidee macchiate di rosso, 1972), hrála také v televizních seriálech. V letech 1981-1997 byla Rossella Falk uměleckou ředitelkou římského divadla Teatro Eliseo, vedle toho ale nadále hrála velké role světového i domácího repertoáru (Marie Stuartovna, Hrozní rodiče, Sladké ptáče mládí). Velkým úspěchem bylo její vlastní vzpomínkové představení Vissi d´arte, vissi d´amore, s nímž v letech 2004-2006 procestovala řadu zemí. Před filmovou kamerou stála zatím naposledy v Argentově kriminálce VRAH PŘICHÁZÍ V NOCI (Non ho sonno, 2001). Hereččin význam dokládají i dvě knižní biografie, které vyšly v nedávné době s prostými názvy Rossella Falk: královna divadla (Rossella Falk, la regina del teatro, 2002) a Rossella Falk: poslední diva (Rossella Falk, l´ultima diva, 2006).