Giovanna Ralli

Giovanna Ralli vstoupila do záře reflektorů již v dětském věku na konci druhé světové války, na prahu dospělosti se pak zařadila mezi přední herečky a dnes patří k legendám italské kinematografie. Narodila se v Římě a již v době války hrála dětské role ve dvou filmech, zmínku si zaslouží jeden z prvních náznaků pozdějšího neorealismu Vittoria de Sicy DĚTI SE NA NÁS DÍVAJÍ (I bambini ci guardano, 1944). Na rozhraní dětství a dospělosti se znovu začala objevovat před kamerou a od počátku padesátých let točila několik filmů ročně, mezi režiséry, kteří ji zvali ke spolupráci, defilují slavná jména jako Federico Fellini, Alberto Lattuada nebo Mario Monicelli. Znovu pod režijním vedením Vittoria de Sicy točila povídkový film VILLA BORGHESE (1953), kde hrálo také několik francouzských hvězd. Navázané kontakty se zahraničními filmaři vyústily v její účast ve dvou francouzských filmech zasazených do historického rámce (MADAME DU BARRY, 1955; HUSAŘI – Les hussards, 1955). Z jejích dalších filmů natočených v Itálii si zmínku zaslouží komedie MANŽEL DVOU ŽEN (Il bigamo, 1956), kde vytvořila pár s Marcellem Mastroiannim, s nímž pracovala i později. Zatímco padesátá léta byla pro Giovannu Ralli především ve znamení komedií, svou senzitivní krásu spolu s přirozeným hereckým projevem zúročila o něco později i v dramatickém žánru, připomeňme například filmy GENERÁL DELLA ROVERE (Il generale della Rovere, 1959) nebo BYLA NOC V ŘÍMĚ (Era notte a Roma, 1960) – za tento film získala ocenění na mezinárodním festivalu v San Franciscu. Dalším úspěchem pro ni byl film ÚTĚK (La fuga, 1966) režiséra Paola Spinoly, který jí vynesl první Stříbrnou stuhu Italského syndikátu filmových novinářů. Našim divákům je ale známější spíše z americké válečné veselohry CO JSI DĚLAL ZA VÁLKY, TAŤKO? (What Did You Do in the War, Daddy?, 1966) nebo z koprodukčního westernu ŽOLDNÉŘ (Il mercenario, 1968), příležitostně znovu točila také ve Francii. Během sedmdesátých let Giovanna Ralli své aktivity pro film výrazně omezila a začala se věnovat více divadlu, později také televizi. Dalším triumfem pro ni byl melodramatický příběh tří mužů na pozadí vývoje poválečné Itálie MĚLI JSME SE TAK RÁDI (C'eravamo tanto amati, 1974), který zabodoval na mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě, pro Giovannu Ralli to znamenalo další Stříbrnou stuhu Italského syndikátu filmových novinářů. O rok později zaujala i menší úlohou v komedii ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU (Di che segno sei?, 1975). V roce 1977 se Giovanna Ralli provdala za právníka Ettora Boschiho, s nímž žije dodnes, celá osmdesátá léta se pak vůbec neobjevila ve filmu, na druhou stranu ale slavila úspěchy na divadelních jevištích. V devadesátých letech se začala vracet před kameru, účinkovala ale hlavně v televizi, její výjimečné návraty do filmu nicméně dodnes budí pozornost a za svůj výkon v komedii NEDĚLNÍ OBĚD (Il pranzo della domenica, 2003) jí přinesl novou nominaci na Stříbrnou stuhu. V posledních letech obdržela Giovanna Ralli několik prestižních ocenění za svou celoživotní práci pro film a divadlo, v roce 2003 získala italský Řád za zásluhy.