Jean-Paul Rappeneau

Počtem svých aktivit na poli režie a scénáristiky nemůže Jean-Paul Rappeneau konkurovat jiným francouzským filmařům, přesto má na svém kontě pozoruhodné tituly, jimiž od poloviny šedesátých let významně obohatil francouzskou kinematografii. Narodil se ve starobylém městě Auxerre v Burgundsku a s filmem začal spolupracovat počátkem padesátých na pozici asistenta režie. V této profesi se podílel na filmech významných režisérů Raymonda Bernarda nebo Jeana Drévilla, koncem padesátých let začal psát i scénáře. Jako svůj režijní debut natočil krátký film VENKOVSKÁ KRONIKA (Chronique provinciale, 1959). Od počátku šedesátých let s ním spolupracovala jeho sestra Elisabeth Rappeneau, která se později prosadila jako samostatná režisérka hlavně v televizi. Ve spolupráci s režisérem Yvesem Robertem přepracoval do podoby filmového scénáře oblíbenou literární předlohu Maurice Leblanca a výsledkem byla kriminální komedie PODEPSÁN ARSENE LUPIN (Signé Arsene Lupin, 1959). Umělecky hodnotnější jsou jeho další scénáristické práce na filmech Louise Malle (ZAZIE V METRU – Zazie dans le métro, 1960; SOUKROMÝ ŽIVOT – Vie privée, 1962). K prvnímu celovečernímu filmu se jako režisér propracoval v polovině šedesátých let a podle vlastního scénáře natočil komedii zasazenou do roku 1944 ŽIVOT NA ZÁMKU (La vie de château, 1965). Tento film osvěžujícím způsobem reagoval na neslavnou dobu okupace a Rappeneau pro něj dokázal získat řadu slavných hereckých osobností. Získal za něj prestižní filmovou cenu Prix Louis Delluc. Přestože svým prvním filmem dosáhl Rappeneau uznání odborníků i solidního komerčního úspěchu, k další vlastní režii se odhodlal až po šesti letech, a opět velmi úspěšně. Hvězdně obsazená komedie MANŽELÉ Z ROKU II (Les mariés de l´an II, 1971) velmi originálně (opět režisérův vlastní scénář) a s úsměvným nadhledem zobrazila krvavé období Velké francouzské revoluce. Především díky hlavní roli (J. P. Belmondo) film přilákal do kin bezmála tři milióny diváků a kromě toho byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Další Rappeneauovy filmy, opět komediálního ražení, měly předpoklad k úspěchu především díky Yvesu Montandovi (DIVOCH – Le sauvage, 1975; SAMÝ OHEŇ, SAMÝ ŽÁR – Tout feu, tout flamme, 1981). Mezitím také psal znovu scénáře, například pro režiséra Philippa de Brocu (MUŽ Z RIA - L´homme de Rio, 1963; MUŽ Z ACAPULCA – Le magnifique, 1973). Velké úspěchy sklidil Rappeneau v devadesátých letech s adaptacemi osvědčených literárních předloh. Nejprve to byl přepis slavné divadelní hry CYRANO Z BERGERACU (Cyrano de Bergerac, 1990) s Gérardem Depardieu v hlavní roli, o pět let později pak HUSAR NA STŘEŠE (Le hussard sur le toit, 1995), dramatický příběh situovaný do doby epidemie cholery v 19. století. Zvláště první ze jmenovaných filmů opět patřil k velkým komerčním trhákům, kromě toho dominoval při udílení francouzských Cézarů v roce 1991 a úspěchy sklízel i na zahraničních filmových přehlídkách. V roce 1991 byl Rappeneau navíc členem poroty mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Ke spolupráci s Gérardem Depardieu se Rappeneau vrátil se svým zatím posledním filmem ŠŤASTNOU CESTU (Bon voyage, 2003), který se opět odehrává za druhé světové války, tentokrát ve vážnějších tónech. Pro režiséra film opět znamenal několik nominací na Cézara a cenu za nejlepší režii na festivalu ve francouzském Cabourgu. V oblasti filmu následuje svého otce Jean-Paulův syn Julien Rappeneau, který je scénáristou, známější je ale druhý syn Martin Rappeneau (*1976), který je úspěšným skladatelem a zpěvákem.