Miroslav Buberle

Herec Miroslav Buberle ve filmařském světě začínal jako rekvizitář pražského Filmového studia Barrandov, kterému se občas poštěstilo na stříbrném plátně hrát epizodní role. Jednou z prvních filmových postav M. Buberleho byl vojín ve Vorlíčkově komedii Dva muži hlásí příchod a pak jsme jej měli možnost vidět jako výrostka v Menzelově komediálně laděném snímku o počátcích českého filmu Báječní muži s klikou. Drobné úlohy na Buberleho čekaly v Herzově pohádce Deváté srdce; v Balíkově zpracování Čapkova Hordubala nebo v Matějkově válečném dramatu o osvobození Svítalo celou noc. S přibývajícími léty se z Buberleho stal hrající rekvizitní mistr, který na postu rekvizitní výpravy spolupracoval i s celou řadou zahraničních filmových štábů, ať to bylo v případě mezinárodního historicko – romantického příběhu s kriminální zápletkou Aféra s náhrdelníkem v režii Ch. Shyera nebo při práci na koprodukční Herzově adaptaci Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty či na mezinárodním projektu filmového sociálního dramatu z 3o. let minulého století nazvaném Prak v režii Âke Sandgrena. Jednu z posledních hereckých příležitostí Buberle dostal s postavou starosty obce Lečice v teenagerovské filmové komedii Panic je nanic I. Macharáčka, ke které naspal i scénář. Ostatně komediální či pohádkové scénáře psal Buberle již od od poloviny 7o. let, jak dokládá Novákova komedie Mít tak holku na hlídání nebo Bočanův hořce laděný film Značka: Na dožití. Buberle spolupracoval na autorském postu také na celé řadě zábavných pořadů, jako byla například soutěžní reality show Vem si mě!. Mimo výše uvedených děl se svého televizního tvaru pod vedením režiséra O. Koska dočkala také Buberleho pohádku Až kohout snese vejce. S kinematografií se Buberle rozloučil jako spoluscénárista Šmídmajerova filmového celovečerního hraného debutu, jinak veleúspěšné filmové pohádky Peklo s princeznou, neboť realizace s Macharáčkem naposledy připravované pohádky s pracovním názvem Odkaz staré bambitky se již nedočkal. Miroslav Buberle se prosadil i na literárním poli, ať to bylo s humorně laděnými příběhy z pedagogického prostředí o trampotách kantorského smolaře Míly na pražské škole nazvanými Kantořina – těžká dřina nebo s příběhem Paťáci o dvou kamarádech, kteří se chtějí z amatérských divadelníků stát profesionály. Knižních podob se dočkaly také Buberleho původní filmové scénáře Panic je nanic, jež pro tento trh získal podtitul aneb Jak si užít… nebo pohádka Peklo s princeznou, kterou stihl už jako těžce nemocný necelý půlrok před smrtí osobně na veřejnosti představit. Miroslav Buberle se stal dvojnásobným spolunositelem cen z nejvýznamnějších kategorií Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež Zlín 2oo9, kde pohádka Peklo s princeznou, na níž pracoval jako spoluscénárista získala Zlaté jablko; cenu diváka pro neúspěšnější hraný film a zároveň i Hlavní cenu oficiální mezinárodní dětské poroty pro nejlepší snímek festivalu. Miroslav Buberle, jinak též scénárista a spisovatel, bojoval v závěrečné etapě svého žití se zákeřnou chorobou, které nakonec přímo osudově podlehl ve stejný den, co jeho poslední filmové scénáristické dílo, pohádka Peklo s princeznou, triumfovala ve dvou nejvděčnějších kategoriích na 49. ročníku zlínského Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež. Stylovější odchod na cestu přes řeku Léthé doprovázený dvojnásobným Zlatým jablkem by si Buberle ani sám nevymyslel. Miroslav Buberle zemřel po dlouhé těžké nemoci ve věku 57 let. Bibliografie (autorská – výběr): ? – Až kohout snese vejce; 2oo5 – Kantořina – těžká dřina; 2oo6 – Panic je nanic aneb Jak si užít…; Páťáci; 2oo9 – Peklo s princeznou; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy