Jean Reno

Jean Reno, hvězda francouzské kinematografie, se narodil v marocké Casablance, jako Juan Moreno y Herrera Jiménez. Svůj španělský původ zdědil po svých andaluských rodičích, kteří do Maroka emigrovali před režimem diktátora Franca. Již ve dvanácti letech se začal zajímat o herectví, kdy se spolužáky na hodinách francouzštiny zkoušel úryvky z dramatických děl, poté studoval na konzervatoři v Casablance, což pro něj ovšem nebylo to pravé. Ve svých sedmnácti letech, se Reno přestěhoval do Francie. V Marseille si nerad odbyl vojenskou službu a jako dvaadvacetiletý se konečně dostal do vysněné Paříže, aby studoval na tamní Státní konzervatoři dramatických umění. Navštěvuje také divadelní ateliér Andrase Voutsinase. Právě tady se setkává s režisérem a hercem Didierem Flamandem pod jehož režií hraje konečně divadlo – hry Prends bien garde aux Zeppelins (1977), Ecce homo(1978), La manufacture (1981). Jeho filmové začátky nebyly vůbec rychlé, ve filmu si poprvé zahrál ve třiceti letech, v malé roli, ve filmu L´Hypothèse du tableau volé (Hypotéza o ukradeném obraze) (rež.: Raul Ruiz). Reno pokračoval v bezvýznamných rolích až do sudového okamžiku, kdy se seznámil s režisérem Lucem Bessonem. Ten jej obsadil ve svém prvním filmu Poslední boj (1982) do role odhodlaného násilníka, která se stala první Jeanovou výraznou. Poté se objevuje v každém následujícím Bessonově snímku až do doby Pátého Elementu, kde se již nehraje. Následuje tedy Podzemka (Subway), ve které Reno ztvárnil bubeníka, který žije spolu s ostatními postavičkami v pařížském metru. Pak přišel rok 1988 a „Velká modrá“ neboli Magická hlubina, což je příběh o fenomenálním potápěči ,v podání Jeana-Jacquese Barra, který se spíše než člověkem cítí být delfínem. Jean Reno zde hraje jeho italského přítele a rivala, který chce Francouze při závodech porazit. Zemře a Francouz jej dobrovolně následuje. Snímek Brutální Nikita (1990) nabídl Renovi roli čističe Victora. V tomto roce Reno objevuje také komediální stránku svého herectví v roli agenta Žraloka v bláznivé veselohře Operace Corned Beef . Nyní se také poprvé před kamerou setkává se svým dlouholetým spolupracovníkem hercem Christianem Clavierem a režisérem Jean-Marie Poiré. Spolupráce všech tří vyústila ve veleúspěšnou komedii Návštěvníci (1992), popisující útrapy udatného středověkého rytíře Godefroye de Montmirail (Reno) a jeho sluhy Jacquouille (Clavier), nechtěně se ocitnuvších na konci 20. století. V roce 1994 ale přijde výzva od Luca Bessona, který napsal konečně hlavní roli přímo pro Jeana a to ve slavném snímku Leon. Reno hraje samotářského nájemného newyorského zabijáka italského původu, jenž zbožňuje mléko a svou milovanou květinu. Jeho život ovšem zásadně ovlivní dvanáctiletá dívka Mathilda (Natalie Portman). Tento film se stal zatím posledním spoluprácí dvojice Besson – Reno. Jeanova první zkušenost s americkým filmem se datuje rokem 1995 a filmem Francouzský polibek v hlavních rolích s Meg Ryanovou a Kevinem Klinem. Reno má vedlejší roli komisaře Cardona. Z roku 1996 je pak dobrodružná komedie Jaguár režiséra Francise Vebera, popisující záchranu indiánského šamana, který se vydal se svým evropským doprovodem (Reno) na kulturní misi do Francie. Šaman si v Paříži vybere neznámého muže (Patrick Bruel), který musí šamana a jeho lid zachránit. Ten po nátlaku svolí a následuje dobrodružství v amazonském pralese. Poté následuje Renovo působení v hollywoodských velkofilmech Mission: Impossible (1996) a Godzilla (1998). Z posledně jmenovaného roku je také neméně zdařilé druhé poklračování Návštěvníků. V thrilleru Ronin (1999) si Jean zahrál po boku Roberta De Nira, Seana Beana, nebo Jana Třísky postavu francouzské spojky. Přichází rok 2000 a mysteriózní francouzský thriller Purpurové řeky, ve kterém Reno jakožto komisař Niemans vyšětřuje bestiální vraždy v alpském údolí. Že se Jean Reno dokáže vypořádat i s romantickou komedií ukazuje snímek Félix a Rose – láska po francouzsku, ve kterém mu byla partnerkou Julliette Binoche. V roce 2003 následují Purpurové řeky 2: Andělé apoklaypsy, ve kterých se Reno vrací jako komisař Niemans řešící opět řadu mysteriózních vražd. Ve stejném roce Jean Reno natočil s Gérardem Dépardieu komedii Drž hubu! (rež.: Francis Veber), kde Reno hraje drsného gangstera a Dépardieu prosťáčka, který si myslí, že jsou přátelé. Pak se Jean prozatím naposledy sešel s Christianem Clavierem v komedii Korsický případ (2004) . Pařížský detektiv (Clavier) jede na Korsiku kvůli vyšetřování případu a má najít místního mafiána (Reno). Ale zamiluje se do jeho sestry… V poslední době neměl Jean Reno příliš štěstí na výběr rolí. Objevil se v podprůměrném opět mysteriózním thrilleru Říše vlků (2005), anebo ve vyloženě nepovedeném Růžovém panterovi (2006). Světlými okamžiky jsou Tygr a sníh (2005), kde hraje iráckého básníka a Šifra mistra Leonarda (2006). Nutno říci, že ve filmech horší kvality není chyba na Jeanově straně a můžeme jen doufat, že bude mít příště větší štěstí, a že ještě natočí pěkné filmy. Jean Reno je potřetí ženatý, jeho první manželkou byla Geneviève, se kterou má Sandru (*1978) a Mickaela (*1980). Podruhé se oženil s modelkou Nathalií Dyszkiewiczovou se kterou má také dvě děti a to syna Toma (*1996) a dceru Serenu (*1998).