Ludmila Šafářová

Ludmila Šafářová po úspěšném studiu na DAMU v roce 1975, odešla do angažmá divadla Vítězného února v Hradci Králové, kde však pobyla jenom dvě sezóny. Změnila stálé působiště divadla, za svobodné povolání. Ale v roce 1980 přijala nabídku na scénu Krajského divadla v Příbrami, kde po třech letech opět skončila a do trvalého svazku již nikdy nenastoupila. První filmové role se dočkala ještě během studia na DAMU, když si zahrála epizodku zdravotní sestry ve filmu režiséra Hubáčka, v dramatu Známost sestry Aleny (1973). Větší role se nikdy nedočkala, i více hereckých nabídek přišlo z Tv. Viděli jsme ji ještě ve filmu Tvář za sklem (1979) a pak už to jsou jenom epizodní role, v Tv seriálech a inscenacích. První seriál v kariéře byl My z konce světa (1975) o životě na krkonošských boudách, potom přišly seriály - Muž na radnici (1976), kde se všechno bourá, Inženýrská odyssea (1979), tady se zase hodně vymýšlí. Dlouho žádné seriálové role, nebylo až v roce 2004 si na ní vzpomněli seriálem Redakce. Po učinkování ve filmu Tvář za sklem si ji vybral Otakar Vávra do roličky děvečky ve filmu Komedianti (1984). Když po odmlce začala opět točit režisérka V. Chytilová, měla pro Ludmilu Šafářovou roli ve filmu Pasti, pasti, pastičky (1998). V roce 2005 jí obsadila ve filmu Žralok v hlavě, režisérka Marie Procházková. V Tv si zahrála dále v inscenacích, Snídaně v pánském pyžamu (1980), Džungle před tabulí (1980), v pohádce Zlatý náhrdelník (1980), Slečna se špatnou pověstí (1982).