Růžena Maturová

Významná operní pěvkyně Růžena Maturová se narodila 2. září roku 1869 v Praze. Zpěvu se začala učit na Vyšší dívčí škole a dále pak pokračovala ve studiu na Pivodově pěvecké škole. Již během studia začala vystupovat společně s ochotníky v jejich operetách. Mladá dvacetiletá talentovaná Růžena Maturová nastoupila v říjnu roku 1889 do německého divadla v Teplicích a setrvala zde do března roku 1890. Následně pak od září 1890 zpívala po tři roky v Mannheimu. V roce 1893 přišla zlomová nabídka a sice angažmá do Národního divadla. Růžena Maturová se dlouho nerozmýšlela a od 1. 9. 1893 se stala členkou opery Národního divadla, přirozeně že sólistkou. Díky svému jasnému a technicky dokonale školenému hlasu byla skvělou představitelkou vášnivých, tragických či hrdinských žen, kam patřila např. Milada ze Smetanova „Dalibora“, dále pak Aida ze stejnojmenné Verdiho opery, titulní postava Smetanovy „Libuše“ a další titulní postava, tentokrát z Fibichovy „Šárky“. Její operní herectví je vnímáno jako velmi realistické, neboť ztvárnění postav nebylo jen odzpívání pěveckého partu, ale Růžena Maturová se dokázala zcela ponořit do charakteru postavy, jíž představovala. Její dramatizace zejména Libuše byla ve své době zcela ojedinělá. Mezi další titulní role, v nichž na prknech ND zazářila, patří např. „Eva“ od Foerestera či „Carmen“ od Bizeta. Její soprán byl výrazně dynamicky odstíněný pro nejrůznější hlasové polohy. Jako jasně zářivý působil ve výškách a jako temně zabarvený v polohách středních. Růžena Maturová uměla výborně pracovat se svým hlasem a tím vynikala i její pěvecká jedinečnost. V posledních letech, kdy působila v ND, si Růžena Maturová uhájila hrdinské role žen, kam patřila již zmiňovaná Libuše ve stejnojmenné Smetanově opeře. Velmi často hostovala též v zahraničí, roku 1903 dokonce absolvovala turné v USA. Bohužel, hlasový fond Růženy Maturové se vyčerpával a to mělo následek, že od roku 1907 byla v Národním divadle obsazována spíše sporadicky, až její spolupráce byla o dva roky později s naší prestižní scénou zcela ukončena. Ke dni 31. 12. 1909 dostala Růžena Maturová v ND výpověď. Veřejnost se velmi ostře postavila proti propuštění této ojedinělé a vynikající pěvkyně, došlo k několika střetům s vedením divadla, ale zpět Růžena Maturová bohužel přijata nebyla. V souboru Karla Kovařovice pro ni už bohužel nebylo místo. Teprve čtyřicetiletá operní pěvkyně byla penzionována. Růžena Maturová žila posléze spíše v ústraní. Malou uměleckou náplastí se jí stal film. Ne, nemohla na plátně ukázat svůj hlasový fond, neboť to v tehdy ještě němém filmu nebylo možné, ale protože byla výbornou herečkou, vždyť i na divadle obdivovali diváci její procítěnost, pohyby, mimiku tváře, byla několikrát oslovena filmovými režiséry. Před kamerou stanula celkem pětkrát. Poprvé se tak stalo v roce 1920, kdy ztvárnila postavu manželky ruského statkáře v dramatu ZA ČEST VÍTĚZŮ. Výrazné jsou však její role z roku 1921. Objevila se hned ve dvou adaptacích slavných románů. Tou první adaptací byla BABIČKA podle Boženy Němcové, kde Růžena Maturová hrála roli mlynářky ze Žernova, Viktorčiny matky. Druhou adaptací, tentokrát podle díla Karoliny Světlé, byl KŘÍŽ U POTOKA, zde opět hrála Růžena Maturová postavu mlynářky. V roce 1922 se ještě mihla ve dvou filmech (KORYATOVIČ; MRTVÍ ŽIJÍ), aby se pak již zcela odmlčela. Zapomenout bychom však neměli na pěveckou školu Růženy Maturové, kterou si otevřela po odchodu z Národního divadla. Učila mnoho žáků z Čech i z celé Evropy. Mezi její žáky patřila např. i pěvkyně Marta Krásová (1901 – 1970). Růžena Maturová zemřela v Praze dne 25. února roku 1938. Použitý materiál: BENEŠOVÁ, Z.; STRAKOVÁ, P.: Busty v Národním divadle, vyd. Národní divadlo, 1. vyd., r. 2009, ISBN: 978-80-7258-331-7