Jiřina Janderová

Filmové dějiny jsou plné tajemství. Zaznamenávají nám jména herců a tvůrců, ale bez dalších informací. Jména se objevují v hereckých obsazeních v archívních materiálech. Při pátrání v různých zdrojích k nim nenaleznete nic bližšího – datum narození, úmrtí, minimální informaci o divadelním angažmá, soukromí… Tajemnou postavou mezi českými herečkami němého filmu je Jiřina Janderová. Do dějin československé kinematografie se zapsala sedmi rolemi ve snímcích natočenými v letech 1921 až 1926. S největší pravděpodobností se narodila v posledním desetiletí 19. století. Vstupem do filmového světa se pro ni stal rok 1921, kdy natočila pět filmů – ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEJÍ, OTRÁVENÉ SVĚTLO, IRČIN ROMÁNEK II., CIKÁNI, BABIČKA. Ve filmu ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEJÍ představuje Jiřina Janderová Olgu, manželku inženýra Oblomského, jehož ztvárnil další zapomenutý herec Anatol Montalmare. Roli Janderové zde můžeme považovat za vedlejší, neboť hlavní motiv děje je soustředěn na inženýry Oblomského a Skálu, jejichž snahou je zakoupit ostravský důl a učinit z dělníků společníky. Film propagoval myšlenky socializace. Z tohoto důvodu musel čelit nátlaku cenzurní komise, aby nedošlo k jeho zákazu uvádění v kinech. Některé pasáže, které dle cenzurní komise byly příliš propagační ve prospěch socialistických myšlenek, musely být vystříhány. Prameny nezmiňují, zda se také jednalo o roli Jiřiny Janderové a v jakém rozsahu se vlastně její role vyskytovala. Dnes již tento fakt těžko můžeme ověřit, neboť negativ filmu byl za okupace zničen a doposud nebyla objevena žádná další kopie. Výše jmenovaný film natočil český režisér Rudolf Myzet (1888 – 1964). S ním se Jiřina Janderová setkala také jako s hercem. Z dobových materiálů se dovídáme, že ve filmové adaptaci díla Boženy Němcové BABIČKA představoval roli vesnického hocha Míly. Jiřina Janderová byla kněžnou Zaháňskou. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve své roli natáčela exteriérové scény přímo v Ratibořicích a v Babiččině údolí. Film se natáčel také v Praze – Košířích a v Motole. Také v jeho obsazení můžeme vystopovat další záhadné jméno českého filmu – A. Alešová. Mělo by se dle údajů z NFA (publikace „Československý hraný film I.“) jednat o představitelku Viktorky. Naopak v publikaci „Náš film“ od Luboše Bartoška je jako Viktorka zmíněná Anna Vaicová. Další ze záhad němého filmu, na které asi již těžko půjde dát odpověď. Film CIKÁNI je adaptací stejnojmenné povídky Karla Hynka Máchy. Jiřina Janderová zde v režii Karla Antona představuje opět vedlejší roli. Ztvárňuje postavu manželky hraběte Lomeckého (Theodor Pištěk). Drama nešťastné lásky hraběte Lomeckého ke krásné cikánce Angelině (Olga Augustová) se natáčelo na hradě Kokořín a okolí, dle dokumentů vznikal film také v italských Benátkách. Herectví Jiřiny Janderové nám v tomto případě zůstalo uchováno – film byl v roce 1993 rekonstruován v Národním filmovém archívu. Další dvě role z roku 1921 můžeme u Jiřiny Janderové považovat opět za vedlejší. V detektivním příběhu OTRÁVENÉ SVĚTLO, natáčeném ve vinohradských ateliérech, v Podskalí v Praze a také v Srbsku u Karlštejna, je Jiřina Janderová uvedena až za zástupem dalších jmen – role Selínova společnice. V IRČINĚ ROMÁNKU II. se stala sestrou Klárou v klášteře, kam je hlavní hrdinka Irča poslána. Po poměrně plodném roku 1921 měla Jiřina Janderová před sebou již jen dvě filmová účinkování. V roce 1922 v komedii NOC TŘÍKRÁLOVÁ ztvárnila postavu Olgy Grimmové. Jak moc zasahovala do děje, to v dobovém popisku filmu chybí. Natáčelo se v Krkonoších, což je jediné, co lze dnes říci. Kopie filmu se bohužel nedochovala. Poslední filmovou roli vytvořila Jiřina Janderová v roce 1926 ve filmu SVÉHLAVIČKA. Ani zde nehrála hlavní roli, ta připadla teprve šestnáctileté a taktéž s koncem němého filmu zapomenuté herečce Marii Kalmarové (nar. 1910, datum úmrtí není známo). Janderová hrála roli učitelky Hodanové. Její poslední filmová role zůstala v archívních materiálech uchována. Celý tento film vznikal v Praze a okolí (Kunratice, Suchdol). Díky internetovým vyhledavačům je možné vystopovat ještě jednu zmínku o Jiřině Janderové. Na webových stránkách Chlumeckých listů je zveřejněna dobová zmínka o návštěvě slečny Jiřiny Janderové, členky Švandova divadla v Praze, která zde pohostinsky vystoupila spolu se svým divadelním kolegou Milošem Hajským 16. prosince roku 1925, tedy rok před její poslední filmovou rolí. Janderová a Hajský zde měli představit veselohru HRDINA JEJÍCH SNŮ, což se také stalo, ale úspěch dle dochované kritiky žádný nezaznamenali. Publikum, které se sešlo v restauraci „U lva“, bylo prý znechuceno neprofesionálním přístupem herců, kteří neovládali své texty, jen stěží improvizovali za vydatné pomoci nápovědy. Kritika byla ke členům Švandova divadla v Chlumci nad Cidlinou neúprosná. Je škoda, že jediná hmatatelná zmínka o herectví Jiřiny Janderové je negativní. Lze se jen domnívat, že její mluvený projev postrádal profesionální stránku, tudíž by i šance na uchycení se ve zvukovém filmu byla minimální. Důkazy ovšem chybí. Jiřina Janderová s rokem 1926 mizí z filmové scény. Jakékoliv další osudy a datum úmrtí nejsou známy. Snad by tento článek mohl oslovit ty čtenáře, kteří se o zapomenuté legendy českého filmu zajímají. Sebemenší informace, ať již o Jiřině Janderové či o jakékoliv další zapomenuté osobnosti z filmové historie, je ve skutečnosti velkým přínosem pro obohacení filmových nadšenců. Za jakékoliv ohlasy předem děkujeme. Použité prameny čerpání: BARTOŠEK, L.: Náš film, Praha, Mladá fronta, 1985 Český hraný film, Národní filmový archív, Praha, 1995 Chlumecké listy online: http://www.chlumecko.cz/chlumeclisty/TXT/2004/2_2004.txt