Václav Beneš-Třebízský

Václav Beneš - Třebízský se narodil 27. února ve vesničce Třebíz u Slaného a právě podle ní si později zvolil i svůj literární přívlastek. Jako jediný z pěti sourozenců se sice dožil dospělosti, ale ani jemu zdraví příliš nesloužilo.Chudá strava a časté nemoci (zápaly plic a pohrudnice) vyústily časem do vleklé tuberkulózy. Pocházel z rodiny písmáků - jeho dědeček z matčiny strany i jeho otec, vesnický krejčí, sepisovali a vyprávěli místní pověsti. I malý Václav se už od svého raného věku zajímal o historii, ale když chtěl jít studovat, jeho chudí rodiče toho museli hodně obětovat. Vydržovat na studiích byť jen jediného syna bylo pro ně prakticky neúnosné, a tak Václav zvolil, jako mnoho chlapců z nemajetných rodin v té době, studimu bohoslovectví. Po absolvování pražského semináře působil rok jako kaplan v Litni u Berouna a od roku 1876 pak jako farář v Klecanech u Prahy. Nevěnoval se však pouze svému kněžskému povolání, ale už od mládí proslul i literární činností, v níž zúročil svůj zájem o historii českého národa. Postupně se tento mladý kněz stal jedním z nejoblíbenějších spisovatelů a čeští čtenáři se nemohli dočkat každého z jeho nových děl. Častým námětem Benešových romámů a povídek bylo bylo husitství, pobělohorské pokoření národa, selské vzpoury z doby Josefa II. a utrpení prostého lidu. Pro děti pak psal pohádky a sbírky národních pověstí. Patřil mezi zapálené české vlastence, což mu sice přidávalo na oblibě mezi jeho farníky, ale na druhé straně popouzelo jeho nadřízené. Obhajoba husitů podle nich nebyla přece činností vhodnou pro katolického kněze! Navíc Václava Beneše -Třebízského čím dál víc trápily i zdravotní problémy - k plicní TBC se přidala i forma kloubní, takže začal napadat na nohu a musel chodit o holi. Navzdory svému poměrnému mládí je už ve třiceti letech značně sešlý, úplně šedivý a těžko se mu dýchá. Přesto neúnavně pracuje dál a snaží se své neduhy přehlížet. Ale už v květnu roku 1884 je mu tak zle, že sepisuje závěť a počátkem června se vydává na léčení do Mariánských Lázní. Jako chudý kněz se nejprve ubytoval v premonstrátském klášteře v Teplé, ale vyjít do přiděleného pokojíku ve 3. patře už je nad jeho síly. Toho roku bylo léto velmi chladné a deštivé, což jeho zdraví nijak neprospívalo. 14. června byl postižen silným chrlením krve a a krátce na to, 20. června 1884, ve věku pouhých 35 let, umírá. Rakev s jeho tělem byla převezena do Prahy, kde je tento pozoruhodný muž poprávu pohřben na Vyšehradě. Nad jeho hrobem byla později postavena Bílkova socha "ŽAL", symbolizující smutek českého národa nad smrtí oblíbeného spisovatele. K dílu V. Beneše - Třebízského se roku 1926 vrací režisér J. W. Speerger, který na filmové plátno přenáší jeho román Bludné duše. Dílo Václava Beneše - Třebízského: Romány : Dagmar – příběh Dagmary, dcera českého krále Přemysla Otakara I., která se provdala za dánského krále Valdemara. Anežka Přemyslovna – Čechy za vlády Václava I. V podvečer pětilisté růže – děj románu se odehrává v rudolfínské době, líčí konec slávy rodu Rožmberků Bludné duše - román z 18. století z období velkého povstání (1775). Děj je umístěn na Lounské polesí, zfilmováno roku 1926. Trnová koruna - příběh z období třicetileté války, ve kterém je vykreslen mocenský boj v pobělohorské době (viz Albrecht z Valdštejna, Ferdinand II.) Povídkové soubory: V červáncích kalicha V záři kalicha Pod doškovými střechami – venkovská tematika Z různých dob – převážně 17. století Ze sázavských letopisů Z pověstí karlštejnského havrana Pobělohorské elegie