Růžena Svobodová

Narodila se v Mikulovicích u Znojma, která je opět od roku 2008 městysem. Otec byl správcem klášterního panství. V roce 1874 se celá rodina přestěhovala do Prahy. Školní docházku zakončila Růžena Svobodová v klášterní škole u Svatého srdce v Praze. Do roku 1890, kdy se provdala za spisovatele Františka Xavera Svobodu, se po smrti otce živila jako společnice a domácí učitelka. V dalších letech vyjížděla na krátké poznávací cesty do Itálie, Francie. Nejlépe se cítila v Beskydech, kam vyjížděla současně, aby si upevnila zdraví, ale také pro inspiraci pro svou literární tvorbu. Díky manželovi se seznámila postupně s mnoha osobnostmi kultury. Z jeho popudu své krátké reflexní a vzpomínkové texty přepracovala do vyzrálejších forem a také je poprvé zveřejnila v roce 1891 v časopisech Rozhled, Lumír a Světozor. Postupně kolem sebe soustředila skupinu přátel, zejména spisovatelů a umělců, mezi kterými se nejčastěji objevovali Hana Kvapilová, Božena Benešová a František Xaver Šalda. S posledně jmenovaným udržovala celoživotní tvůrčí přátelství. Úzce spolupracovala s jeho časopisy a spoluredigovala časopis Česká kultura. Sama založila a vedla časopisy: Lípa /1918-1919/ a Zvěstování /1919/. Za první světové války vytrvale organizovala a pracovala v organizaci České srdce, která vyvíjela pomocné akce venkova pro hladovějící městské děti. Jako spisovatelka je Růžena Svobodová svým dílem řazena mezi přední autorky literárního impresionismu. Jejími hrdinkami jsou takřka vždy mladé dívky, jemné, senzitivní ženy, které se dostávají do střetu s bezohledným okolím, bojují s nepochopením až lhostejností. Za řešení zprvu považují emancipaci žen, a to nejen ve společenském, ale i ekonomickém směru. Později se vyčerpají neustálými střety a s melancholickou odevzdaností rezignují. V mezidobí sbírají novou sílu k dalšímu odporu. Později vytvořila Růžena Svobodová prototyp romantického typu, které se dokáží životním situacím postavit s ryze ženskými zbraněmi a ve svém světě fantazie nakonec získávají pocit harmonie a klidu. Do této skupiny prozaického díla Růženy Svobodové je možné zařadit její romány a sbírky povídek: romány – Na písčité půdě /1895, přep. 1917 pod titulem Písčitá půda/, Ztroskotáno /1896, přep. 1917 , pod titulem Jíva/, Zamotaná vlákna /1899, přep. 1918 pod titulem Přítelkyně/, Milenky /1902, přep.1914/. Kratší prozaické texty seřazovala do tématických sbírek: V odlehlé dědině /1898/, Pěšinkami srdce /1902/, Plameny a plaménky/1905/, Marné lásky /1906/, Posvátné jaro /1912/, Po svatební hostině /1916/ a dal. Za nejvýznamnější z kratších próz Růženy Svobodové je považována rámcová novela: Černí myslivci /1908/, která vybočuje z tehdejší literární tvorby i samotné Růženy Svobodové poetickým textem, procítěním i znalostí nejen přírody, ale i lidí. Zde naplno využila svých znalostí z beskydských pobytů, ale i beskydských pověstí, se kterými se seznámila. K jejímu literárnímu dílu je nutno přiřadit prózy určené dětskému čtenáři: Pokání Blaženčino /1908/, Dětské srdce /1913/. Jarní záhony /1916/. Je také autorkou jediné hry: V říši tulipánů /1903, prem.1903/. Posmrtně v roce 1920 vychází její nedokončené vzpomínky pod názvem – Ráj. Spisovatelka Růžena Svobodová zemřela 1. ledna roku 1920 v Praze ve věku nedožitých 52 let. Pohřbena byla jako v pořadí sedmá na vyšehradském hřbitově, ve Slavíně, mezi nejvýznačnější české osobnosti.