Vitold Polonskij

Další velkou hvězdou předrevoluční éry němého filmu ruské kinematografie byl Vitold Alfonsovič Polonskij, který se, stejně jako jeho bratr Ignác, narodil kdesi na Sibiři, kam byl pro účast na proticarském povstání deportován jeho otec, movitý šlechtic polského původu. Ačkoliv většina otcova majetku byla zabavena, anebo padla na výkupné z vyhnanství, zbylo ještě dost peněz na to, aby se rodina později přestěhovala do Petrohradu, kde oba hoši absolvovali prestižní Carské gymnázium. Zde byla v rámci výuky často pořádána různá divadelní představení, koncerty, anebo večery poezie a živých obrazů. Právě v nich je zřejmě možné hledat počátky Vitoldova zájmu o divadlo - na rozdíl od svého robustního, technicky nadaného bratra, se subtilní a stále jakoby zasněný Vitold rozhoduje pro uměleckou kariéru a po složení maturity odchází r. 1901 do hereckého kurzu na Moskevské divadelní škole. Po jeho ukončení je r. 1907 přijat do souboru Malého divadla, kde až do roku 1916 sklízí jeden úspěch za druhým. Otevřená scéna však mladému a ctižádostivému herci brzy nestačí a proto se už r. 1910 vydává dobývat slávu i před filmovou kameru. Magický svět stříbrného plátna má Vitoldovi opravdu co nabídnout - stejně tak, jako Vitold jemu. Parketou pohledného mladíka se stávají postavy romanticko-hrdinných milenců a jeho popularita rychle vzrůstá. Od roku 1915 je přizván do "firmy" Alexandra Chadžonkina, doslovné líhně talentů, ve které působí dva vynikající režiséři té doby - J. Bauer a P. Čardynin. Filmy tu vznikají doslova jako na běžícím pásu, na výrobu jednoho je plánován maximálně měsíc práce, přesto však si, díky zapálenému elánu a nadšenému pracovnímu nasazení jejich tvůrců, udržuje většina z nich dobrou kvalitu. Také Vitold Polonskij jde z role do role a neztrácí se ani mezi takovou konkurencí, jakou byli např. Ivan Mozžuchin, Vera Cholodnaja či balerína Vera Karalli. Debutuje zde rolí knížete Bolkonského v první filmové adaptaci Tolstého "Vojny a míru" a jenom roku 1915 natočí u této společnosti ještě dalších 5 filmů. Po válce ale společnost upadá do finančních problémů a většina herců, proto přechází jinam. Vitold Polonskij se, stejně jako např. V. Cholodnaja, uchytí ve filmstudiu D. Charitonova, kde počátkem r. 1917 vzniká i jeden z jejich nejúspěšnějších společných snímků "U kamina" (U krbu). V létě roku 1918 odchází z rozhodnutí moskevského lidového komisariátu pro kulturu a vzdělávání velká skupina filmařů do ukrajinské Oděsy, kde se účastní dalšího natáčení. Mezi mnoha slavnými tvářemi z celého Ruska je i Vitold Polonskij. Navzdory nestabilní politické situaci všichni pracují jako o život, ale pro mnohé z nich už osud rozdává konečnou kartu. Vitold Polonskij umírá zcela náhle a neočekávaně počátkem ledna 1919, údajně z důvodu otravy po požití zkaženého jídla. O měsíc později ho následuje V. Cholodnaja (chřipka) a příštího roku pak většina skupiny za dramatických okolností emigruje. Vitold Polonskij byl 2x ženatý a pokaždé si k tomu vybral kolegyni z Malého divadla: Veru Pašennou a Olgu Gladkovu. Z prvního manželství se mu narodila dcera Irina a z toho druhého dcera Veronika (budoucí herečka proslulého MCHAT-u a velká láska básníka Vladimíra Majakovského).