Gabriela Horvátová

Operní pěvkyně Gabriela Horvátová byla rodačkou z chorvatského Velkého Varaždína, kde přišla na svět o štědrovečerní půlnoci roku 1877 v rodině profesora obchodní akademie a učitelky, kteří oba působili jako amatérští hudebníci. Matka byla klavíristka a otec hrál na flétnu. Navzdory vlastnímu uměleckému založení si rodiče nepřáli, aby Gabrica, jak se jí doma říkalo, šla v jejich šlépějích. Rozhodli se ji provdat za bohatého Itala, avšak dívka se vzbouřila a utekla ke strýci do Záhřebu, díky němuž se mohla následně věnovat studiu zpěvu. U zkušební komise oslnila čistým hlasem a přirozeným nadáním. Bylo jí doporučeno studium sólového zpěvu. Gabriela byla natolik talentovaná, že namísto za šest let, absolvovala již za dva a půl roku. Jejím jevištním debutem byla Siebel v opeře od Goudonova „Faust a Markétka“ na scéně záhřebského divadla. O několik dní později zpívala dokonce titulní roli v „Carmen“. Její přirozený pěvecký projev a smysl pro dramatizaci odstartovaly kariéru mladé umělkyně. Pohostinsky vystupovala ve Štýrském Hradci, Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a následně se dostala do Vídně. Angažmá jí nabízely různé německé scény, ale jakožto žena slovanské krve, rozhodla se působit v zemi Slovanů. U Gabriely Horvátové zvítězila Praha, kam přijela 16. února roku 1903 a seznámila se s Jaroslavem Kvapilem. Gabriela započala se studiem češtiny a protože se předpokládalo, že nějakou chvíli mladé pěvkyni potrvá, nežli zcela vymýtí svůj jižanský přízvuk, bylo s ní nejprve počítáno pro roli Vlčenky v opeře „Braniboři v Čechách“. Gabriela však projevila velkou píli, češtinu brzo začala bravurně ovládat a tak se nakonec na scéně Národního divadla představila poprvé v Bizetově „Carmen“. Krátce poté se Gabriela Horvátová stala členkou souboru Národního divadla, kde působila plných 27 let. S tímto angažmá se rozloučila dne 18. května roku 1930 postavou Kostelničky v Janáčkově opeře „Její pastorkyňa“. Za dobu svého působení v ND vytvořila desítky rolí a neodřekla jediné představení. Namátkově jmenujme z postav zde vytvořených např. Ludmilu v „Prodané nevěstě“, dále Záviše v „Čertově stěně“, zpívala dokonce i titulní postavu ze slavné „Libuše“. Zazářila též jako Panna Róza v „Tajemství“, přímo pak splynula s postavou Cizí kněžny v Dvořákově „Rusalce“. Jakousi však naprosto životní rolí Gabriely Horvátové se však stala již zmíněná tragická postava Kostelničky z Janáčkova díla „Její pastorkyňa“, do jejíhož studia se zcela plně ponořila a v roce 1916 svým pojetím při uvedení opery naprosto oslnila i samotného autora. Na krátký čas se zrodilo přátelství mezi Leošem Janáčkem a Gabrielou Horvátovou. Těžko říct, zda jejich vztah překročil hranice právě přátelství, neboť Leoš Janáček byl ženatý s největší pravděpodobností však šlo o korektní setkávání dvou umělecky laděných duší, která bohužel ustala v roce 1917, kdy do života Janáčkova vstoupila mladá Kamila Stösslová. Životní operní role – Kostelnička – se s Gabrielou Horvátovou přenesla i na filmové plátno. V roce 1929 byl natočen němý snímek „Její pastorkyňa“ v režii Rudolfa Měšťáka, kde postavu mladé Jenůfy ztvárnila po boku Horvátové zcela zapomenutá německá herečka Thilde Ondra. I přes „němou“ promluvu z filmového plátna, kdy diváci nemohli ocenit pěvecké nadání G. Horvátové, tleskali jejímu procítěnému hereckému výrazu a naprosté ponoření se do své role. Je nepochybně velká škoda, že této významné umělkyni není věnováno více životopisného materiálu. V dostupných pramenech se zaměřuje rozbor její umělecké kariéry na dobu působení v ND, od 30. let však zdroje o činnosti Gabriely Horvátové mlčí. Mlčí i o jejím soukromém životě, o němž žádné bližší informace nemáme. Zmíněno je pouze její rozloučení se s uměleckou kariérou definitivně koncertem v Domě umělců, který se konal 12. března roku 1961. Gabriela Horvátová zemřela ve věku téměř 90ti let v Praze dne 29. listopadu roku 1967. POUŽITÝ MATERIÁL: Kopecký, E. – Pospíšil, V.: Slavní pěvci Národního divadla, nakl. Panton, 1. vyd., r. 1968,