Emil Focht

Herec Emil Focht se narodil v roce 1864 v Praze. Nejprve jej lákalo vojenské povolání a chtěl být důstojníkem císařské armády. Více jej přitahovalo divadlo, a tak se nakonec rozhodl pro hereckou divadelní dráhu. Začínal jako statista v pražských divadlech a pak u cestujících divadelních společností. V roce 1884 hrál na Kladně u Josefa Faltyse, s jehož dcerou Marií, později herečkou Švandova divadla, se oženil. Hrál také u Pavla Švandy staršího, ze Semčic a Josefa Viléma Suka v letech 1884 až 1890. V činohře Národního divadla v Praze byl angažován od 1.11.1890. Došlo k tomu po Fochtových opakovaných pohostinských vystoupeních v Noci na Karlštejně v roli Peška z Hlavně, ve Zlatohlávkovi v roli Barona Sukdolského a v zejména roli Armanda Descrochese ve hře Dobrodiní souží. Tak se stal stálým hercem činohry pražského Národního divadla, odkud odešel 1. listopadu 1914 ve svých 50ti letech na odpočinek. Po roce 1919 se ještě nakrátko vrátil do činohry Národního divadla vrátil /1919 – 1923/. Na svou dobu byl vyjímečně vysoký a jeho statná postava i atraktivní zjev jej zařazovaly do oboru milovníků. Mimořádný byl i podle dobových svědectví, jeho melodický a procítěně uhlazený hlas. Jeho vzorem byl celoživotně herec Eduard Vojan. Přes tyto nepřehlédnutelné přednosti byl obsazován do menších až epizodních rolí. Po nástupu Jaroslava Kvapila a jeho důraz na psychologizující pojetí ztvárňovaných postav, mu byly zcela cizí a ukončil své působení v Národním divadle definitivně. Herecké úlohy zpracovával vždy svědomitě a pilně, což ho vyneslo mezi velmi zaměstnávané herce Národního divadla. Objevil se v mnoha rozličných rolích: Kleant v Moliérově Lakomci /1902/,-Petr ve Vrchlického Soudu lásky /1902/, Jaromír ve Vrchlického Knížatech /1903/, Vicomte de Valvert v Rostandově hře Cyrano de Bergerac /1904/, Salanio v Shakespearově Kupci benátském /1909/, Jolos ve Vrchlického a Fibichově Hippodamii /1911/, Lysander v Shakespearově Snu noci svatojánské /1912/ a další. V českém filmu se objevil v jeho němé podobě, a to ve filmu režiséra Josefa Folprechta a Karla Degla O děvčicu /1918/. V roce 1920 jako otec hlavního Miloše Drahoty ve filmovém dramatu Za čest vítězů /1920/, režiséra Antonína Ludvíka Havla a Julia Lébla. Jako mlynář Dolanský se představil ve filmu Kříž u potoka /1921/, režiséra Jana Stanislava Kolára. Film byl natočen podle stejnojmenného románu Karolíny Světlé. V prvním českém velkofilmu, realizovaném režisérem J.S.Kolárem Svatý Václav /1929/ ztvárnil roli správce hradu Podivena. Ve zvukovém filmu Emil Focht nikdy nehrál. Výjimečně se mohl uplatnit i v rozhlasových studiích. Focht se angažoval i v Organizaci českého herectva a po ukončení aktivní herecké činnosti spravoval kino Na Slovanech, které na své náklady nechala postavit zpěvačka Růžena Maturová, a podporovala tak Klub sólistů Národního divadla. Rok před svou smrtí byl vyznamenán Řádem práce za zásluhy o rozvoj českého divadla. Herec Emil Focht zemřel 22. března 1954 v Tuchoměřicích, ve věku nedožitých devadesáti let. Erkul