Adolf Krössing

Dnes jen málokdo ví, že Adolf Krössing bavil pražské obecenstvo takřka půl století svým osobitým a neuvěřitelně živočišným humorem. Narodil se v Praze 5. ledna roku 1848 do rodiny vrchního inspektora Vzájemné pojišťovací banky. Když už se Adolf rozhlížel, co pro něj bude v životě nejen nejlepší, ale také nejpřirozenější, rázem jsa očarován divadlem, zatoužil stát se hercem. Otec Adolf Krössing st., tomuto rozhodnutí nepřál, ale syn byl stejně tvrdohlavý po něm, tak si svou cestu životem prosadil. Začal u prof. Vogla a dva roky se pilně učil ve zpěvu a ochotničil ve Švestkově divadle na Starém Městě. Tam jej náhodně objevil basista a současně sbormistr Prozatímního divadla Saak, který mladého začínajícího umělce doporučil a Adolf hned ve svém prvním vystoupení, konaném 10. listopadu roku 1870 vystoupil v roli Gennaise v Lukrecii Borgii a měl smlouvu v kapse, když byl angažován tehdejším ředitelem dr. Strakatým. V dalších letech se ukázalo, že Saak měl doslova čuch na talent, protože Adolfa Krössinga , vždy maximálně připraveného a nažhaveného, jako i lačnícího po každé vhodné roli, nemohla žádná překážka v té době zastavit. Z kritiky, která mu zpočátku nepřála, zlehčovala jeho výkon a vytýkala i nesmyslné detaily, Krössing svůj herecký a pěvecký výkon odvedl jako naprostý profesionál. Již po nedlouhé době se objevoval na scéně Prozatímního divadla v roli Vaška, Skřivánka nebo Michálka a sám Smetana stál o to, aby mu mohl poděkovat a potřást si s ruku. O roli Vaška, jak ji ztvárnil Krössing, se Smetana vyjádřil tak, že jej označil jako zdařilý výkon a dokonce na jej před ostatním personálem objal. Krössing také zpíval strážníka v Hubičce, Warnemana v Braniborech v Čechách a Budivoje v Daliborovi. Antonín Dvořák si velmi vážil Krössinga zejména za komické role ve svých operách, např. za roli kantora Bendy v Jakobínovi, kterého Krössing jako první ztvárnil. Krössingovou doménou se pozvolna stávala opereta a kvůli ní přišel po nějaké době do angažmá Národního divadla. Slavil a slavil úspěchy, které se odrazily i v dobovém tisku. Znamenitý byl v jeho klaun Tremolini v Trebizonské princezně, nebo Orfeus v Orfeusovi v podsvětí. Také byl vysoce hodnocen za roli komického Kalchase v Krásné Heleně. Charakteristické bylo, že se pouštěl i do oborů poměrně zpěvákovi vzdálených, ale svým způsobem i blízkých, propojených hudbou, tedy do baletu. Podmínkou však bylo, že šlo o role komické, jako třeba Turek v Excelsioru nebo černý lovec Orion v Sylvii. Výjimečně se objevil i v nějaké vážné roli, ale tam nebylo jeho herectví tak výrazné, aby zůstal v takovém divadelním kuse natrvalo. Kdo jej znal, věděl, že nosí cylindr, originálně vysoký a i ostatní části jeho oděvu ukazovaly, že jde o šviháka. Měl své zvyky, které pravidelně dodržoval, jako např. procházku po tehdejší Ferdinandově třídě a následný oběd, odkud spěchal do kavárny Slávie nebo Imperiálky. Jako jiní se věnovali kartám, tak Krössing soustředěně sledoval šachové partie a náruživě hrával kulečník. Čas, který plynul od dob jeho začátků a takřka zapomenuté pojmenování Adolfa Krössinga - krásný Adolf, předznamenalo i pro Krössinga pozvolný konec jeho herecké dráhy. Byl jeden z mála herců staré divadelní školy, který se také seznámil malých neurčitých rolích s filmem. Po jednom z takových natáčecích dnů v roce 1914 šel do zasloužené penze a s Národním divadlem se rozloučil statečně a kvalitním výkonem v roli svého oblíbeného Vaška z Prodané nevěsty. Po odchodu z divadla žil se svou paní Františkou, rozenou Skopkovou. Ještě stál několikrát před filmovou kamerou, ale spíše jen postával. To už bojoval s cukrovkou, které nakonec 28. ledna roku 1933 podlehl ve věku 85 let. Erkul