Giuseppe Lugo

Italský tenorista Giuseppe Lugo sklízel úspěchy jako operní zpěvák ve 30. a 40. letech dvacátého století, objevil se i v několika filmech. Narodil se v malé vesnici na severu Itálie a pocházel z prostých poměrů rodiny pracující v zemědělství. V mládí odešel do Milána, později do Belgie, kde vystřídal několik zaměstnání, poté se zúčastnil první světové války. Po válce se vrátil do Belgie a pracoval v dolech, mezitím ale uplatňoval své hlasové schopnosti zpěvem v nočních barech. Jeho profesionální kariéru zpěváka odstartovalo náhodné setkání s ředitelem pěveckého sboru v Bruselu, načež se vrátil do Milána, ale vstup na konzervatoř mu byl odepřen kvůli překročení věkové hranice. U několika místních zpěváků pak bral soukromé hodiny, na formování jeho hlasu měl zvláště vliv Raffaele Tenaglia, později se Lugo vrátil znovu do Belgie a další odbornou průpravu mu poskytl Léon Gaudier, který se později stal i jeho tchánem. V roce 1934 se Lugo oženil se Suzanne Gaudier, s níž měl šest dětí. Lugova kariéra operního pěvce začala až v roce 1931, kdy vyhrál soutěž ve Francii a byl angažován do souboru Opéra-Comique, kde debutoval v Bizetově opeře Lovci perel. Na tomto jevišti pak působil několik dalších let, zpíval ale i v dalších městech ve Francii, kromě toho opět v Belgii nebo Anglii. Během několika málo let získal uznání po celé Evropě, v rodné Itálii ale začal vystupovat až v roce 1936, v rychlém sledu ale zpíval v řadě divadel v Pise, Janově, Veroně a jinde, ve slavné milánské La Scale poprvé účinkoval v roce 1937 v Pucciniho opeře Tosca. Jeho popularitu pochopitelně využili i filmaři a poprvé stál před kamerou v hlavní roli tenoristy Carla Tanziho v hudebním filmu LOTERIE LÁSKY (La mia canzone al vento, 1939), stejnou postavu (a se stejným režisérem Guido Brignonem) si o rok později zopakoval v dalším snímku ZPÍVEJTE SE MNOU (Cantate con me, 1940). Jednu z hlavních rolí knížete Giannettiniho hrál pak v nenáročné společenské veselohře BEZ ŽENY (Senza una donna, 1943); tady ovšem nemluvil, daboval jej osvědčený herec Augusto Marcacci. Mezitím ale nadále hlavně zpíval, stále častěji to bylo v milánské La Scale. Nutno dodat, že filmové úspěchy Giuseppe Luga povzbudily (zvlášť velkou popularitu mu přinesl jeho první film LOTERIE LÁSKY), ovšem jeho vlastní prostředky investované do neuskutečněného projektu historického filmu LA LEGGENDA DEL LAGO skončily v nenávratnu. Nadále ale sklízel velké úspěchy jako zpěvák, kromě Říma a Milána vystupoval v dalších italských městech, pohostinsky znovu účinkoval v pařížské Opéra-Comique. Po válce znovu častěji zpíval v Belgii, až v roce 1949 se vrátil do Itálie, jeho poslední veřejné vystoupení je spojeno opět s Pucciniho Toscou v Asti v severní Itálii v roce 1950. Ačkoliv byl stále na vrcholu, v roce 1950 Giuseppe Lugo zcela nečekaně ukončil všechny umělecké aktivity, ani jeho manželka nedokázala později vysvětlit, proč tak náhle skoncoval se zpíváním. Vrátil se na venkov do rodné severní Itálie, kde zbytek života strávil v soukromí. Giuseppe Lugo zemřel v Miláně 18. září 1980 ve věku 81 let. V Miláně byl také původně pohřben, v roce 1994 byly ale jeho ostatky přeneseny na hřbitov do Custozy, kde strávil poslední léta života. Od počátku 30. let dvacátého století vycházely s jeho hlasem gramofonové desky, řada z nich je dnes dostupná i na CD. Od roku 2005 se ve Veroně uděluje mezinárodní cena pro nadějné operní pěvce, cena nese název Premio Giuseppe Lugo.