Marie Rosůlková

Marie Rosůlková pocházela ze živnostnické rodiny nepříliš zámožného ševce, její starší bratr Jan Rosůlek (1900-1990) byl katolickým knězem a vynikl také jako architekt. Z finančních důvodů nebylo Marii umožněno nastoupit na pražskou konzervatoř, v rodné Plzni proto absolvovala studium na obchodní akademii a pak začala pracovat v bance. Touha být herečkou ale byla silnější; hrála ochotnické divadlo a u Marie Laudové-Hořicové brala soukromé hodiny herectví. Ve dvaceti letech pak získala své první angažmá v Městském divadle v Plzni (1921-1924), jednu sezónu odehrála v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1924-1925), další sezónu pak strávila v pražském Divadle Vlasty Buriana (1925-1926). Pět následujících let znovu působila na jevišti Městského divadla v Plzni (1926-1931), načež nakrátko odešla do Brna, kde hrála v Zemském divadle (1931-1933). Po opětovném příchodu do Prahy znovu krátce hrála v Divadle Vlasty Buriana (1933-1934). Delší angažmá na ni čekalo až ve Vinohradském divadle (1934-1950). Více než třicet let pak byla oporou hereckého souboru Městských divadel pražských (1950-1982). Ve svých začátcích prošla Rosůlková i operetou a baletem, jako činoherečka však byla pochopitelně předurčena především k milovnickým rolím (Princezna Pampeliška, Chroust, Noc na Karlštejně), již v mládí nicméně vynikala spíše v rolích zkušených mladých žen, časem se přehrála do charakterních postav převážně v komediálním repertoáru (Filumena Marturano, Veselé paničky windsorské, Tartuffe, Zdravý nemocný), zaujala ale i ve velkých dramatických úlohách (Královna Kristina, Jacobowski a plukovník). V další etapě svého hereckého života našla Rosůlková svou polohu v postavách laskavých starých dam okořeněných jemným humorem, životní moudrostí i sklonem k parodii. Hostovala také na dalších pražských scénách, například v Činoherním klubu (Ženský zákon). V Divadle ABC v 70. letech zaujala v představení Harold a Maude. Se světem filmu přišla Rosůlková poprvé do styku počátkem 30. let, když se zúčastnila kamerových zkoušek pro film PUDR A BENZÍN (1931), později pak pro film BEZDĚTNÁ (1935), ani v jednom však nakonec nehrála. Až jako herečka Vinohradského divadla se dostala ke své první filmové roli, a to hned poměrně velké, když hrála manželku hlavního hrdiny v dramatu PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN (1937). Tímto filmem zahájila Rosůlková svou bohatou práci před kamerou a během více než padesáti let vytvořila přes osmdesát rolí. Přes nesporné herecké nadání a nevšední půvab se však filmová kariéra Marie Rosůlkové rozvíjela pomalu a v prvorepublikovém, respektive protektorátním filmu na ni čekalo jen nepříliš mnoho příležitostí, navíc zřídka většího rozměru. Za zmínku stojí ale postava bohaté a svůdné Ireny Šeborové v dramatu GABRIELA (1941), kde hrála po boku Karla Högra. Ani po roce 1945 nedostávala Rosůlková velké role, hrála i s několikaletými odstupy, až koncem 60. let, kdy se více než ve filmu začala objevovat v televizi, našla stejně jako v divadle svou novou polohu v postavách starších žen, které s noblesou a humorem rozdávají životní moudro. Teprve tento typ Rosůlkovou proslavil a dal jí možnost uplatnit se ve filmu a především v televizi několikrát ročně až do konce 80. let. Poprvé se takto objevila jako harfenistka v parodii FANTOM MORRISVILLU (1966), svým minimálním, nicméně zapamatovatelným humorným vkladem osvěžila jinak temný horror SPALOVAČ MRTVOL (1968). První větší komediální rolí, která je pro Rosůlkovou tak typická, byla paní Harringtonová ve filmu ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU! (1970). Ve stejné době pak na televizní obrazovce vytvořila dodnes populární babičku v rodinném seriálu TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA (1971). Z dalších komedií s účastí Rosůlkové lze připomenout ŠEST MEDVĚDŮ S CIBULKOU (1972), HOLKY Z PORCELÁNU (1974), LÉTO S KOVBOJEM (1976), ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977), od konce 60. let hrála také menší role v řadě seriálů. O tom, že herectví Marie Rosůlkové nebylo omezeno na komediální žánr, svědčí její postava matky hlavní hrdinky v dramatu PETROLEJOVÉ LAMPY (1971). Ve výraznějších charakterních rolích se pak objevila ve dvou titulech s tématem stáří, SÓLO PRO STAROU DÁMU (1978) a KONEČNÁ STANICE (1981). Jestliže v 70. letech točila Rosůlková několikrát ročně, v následující dekádě postupně práci před kamerou omezovala, pochopitelně především kvůli věku, nicméně v bezmála devadesáti letech ještě hrála ve čtyřdílném televizním filmu PŘÍSAHÁM A SLIBUJI (1990). V téže době dokonce sporadicky vystupovala i na divadelním jevišti (Bláznivá ze Chaillot). Marie Rosůlková zemřela v Praze 15. května 1993 ve věku 92 let; od roku 1924 byla provdaná za divadelního herce a režiséra Jarmil Škrdlant (1896-1965), manželství však trvalo jen krátce. Po smrti Rosůlkové bylo vydáno již několik knih pojednávající o jejím hereckém i soukromém životě.