Věra Orlova

Věra Orlova se narodila 25 května 1918. V roce 1942 ukončila Moskevské městské divadelní učiliště. Hrála v moskevských divadlech: divadlo Činohry (později— divadlo Vl. Majakovského, od 1974 — v divadle Leninského komsomolu Ve filmu od od roku 1945 (debut— Líza Krasevová v komedii «Dvojčata»). Od roku 1960 národní umělkyně SSSR. Popularitu kterou Věře Orlové přinesl herecký debut ve filmu „Dvojčata“ ve spojení s Ljudmilou Celikovskou, filmovou kamarádkou, si lze už jen těžko představit. O tom by nám podaly „zaručenou zprávu“, alespoň dvě generace mužů země Sovětů, kterým tyhle dvě protagonistky filmových „Dvojčat“ pořádně zamotaly hlavy. Byly jim doručovány tisíce dopisů a jejich fotografie prodávány v novinových kioscích se staly výnosným artiklem. Nelze se tomu divit, neboť obě herečky byly obdařeny nejen hereckými vlohami ale i půvabnými tvářemi. Mnoho let byl hlas Věry Orlové rozhlasovým průvodcem populárního programu „S dobrým ránem“. Jméno Věry Orlové je spojeno z více než tucet filmových titulů. V popularitě u diváků vítězí Polina ze dvou filmů o Ivanu Brovkinovi a nezištné Věře Petrové v „Dětech Dona Quijota“. Mládí Věra Orlová prožila v divadle Majakovského, její představení byla vždy vyprodána. Lístky byly těžko k sehnání. Ve vyšším věku přechází do «Lenkomu», kde Orlovu nazvali „Časovaná bomba“— umělkyně předvádí herecké kreace, které vypovídají o jejím neuvěřitelném talentu vyzrále umělkyně. Detaily povah divadelních postav hraných Věrou Orlovou jsou dotvořeny až do filigránské dokonalosti. Věra Orlová je vskutku umělkyní národní! Od poloviny osmdesátých let se Věra Orlová začíná čím dál méně objevovat na divadelní scéně. Závažné a bolestivé onemocnění dolních končetin ji velice omezuje v práci v divadle, ve filmu, ale ztrpčuje jí to i v samotný život. Navíc jeden po druhém jí umírají nejbližší rodinní příslušníci a Věra Orlová začala propadat těžké melancholii a pesimismu . Tomu se nelze divit, neboť soustavná a neodbytná bolest ji stěžovala pohyb, takže již nemohla vycházet z domu. Každým rokem se její zdravotní situace zhoršovala k nevydržení. Jediným světlým okamžikem závěru života Věry Orlové byla oslava 75 narozenin. To za ní domů přišlo celičké divadlo a s láskou ji všichni blahopřáli k narozeninám. Bylo to vlastně i takové skryté loučení s kolegyní, přítelkyní, kamarádkou, ale především s velkou umělkyní a dobrým člověkem -Věrou Orlovou! Tento šťastný den jí pomohl v tom, že jí prodloužil život ještě o šest měsíců… Národní umělkyně SSSR Věra Orlová zemřela 16. září 1993. Je pohřbena na Donském hřbitově v Moskvě.