Helena Růžičková

2. týden po svém narození zhubla z 3.18 na 2.8 kg. Na "věci mezi nebem a zemí" věřila i díky zážitkům z dětství: Coby žákyně 2. třídy stála před výlohou jakéhosi obchodu, přišel k ní pán v černém a beze slova ji převedl přes ulici. Vtom na místo, kde předtím stála, spadl kus zdi. Muž byl najednou pryč. - Z 10. na 11. 2. 1945 se její matce zdál sen, že šla dlouhou bílou chodbou, až našla Helenu, celou od krve, která jí řekla, že je všechno v pořádku, načež matka omdlela. 14. 2. dům, kde bydleli, zasáhla bomba a na ni spadl skleněný katr. Převezli ji do Motola - byla celá od krve, ale nic vážného se jí nestalo, což také řekla matce, která poté omdlela. Z různých natáčení si nechala nějaké památky: z "Domu smutku" postel, na níž opravdu spala; z "Slunce, seno..." vázy.

Na její léčbě se podílel mj. docent Mayer, strýc Markéty M.

Názor: ... politici tvrdí, že na všechno peníze nejsou a že lékaři a sestry - i učitelé - musí počkat. Rozuměla bych tomu, kdyby i politici museli počkat, až se jim zvýší platy, aby se i oni museli zříct nejrůznějších plateb, jimž se říká "náhrady". I když nevím, co jim to nahrazuje...

Myšlenky-názory-postřehy-výroky a vzpomínky Heleny Růžičkové: ...Jak já, tak i můj syn Jirka jsme čestnými občany Šarišských Michalan. Dostali jsme od tamních děvčat, mých vrstevnic, originál vyšitého šarišského kroje a moje sbírka se o další kroj rozsrostla. Od maminky mám vyšitý hanácký kroj, protože z Hané pocházel tatínek, a třetí v pořadí je kroj český, ve kterém jsem natáčela film Trhala fialky dynamitem./str. 95/1/ ...Nikdo na světě nenatočí nikdy krásnější pohádku než my Češi, protože k tomu máme vztah./str.97/2/ /1-2, z publ. rozhovorů-Vánoční návštěvy, zaps. Luboš Nečas,1998/