Yves Boisset

Boisset začínal jako přispěvatel do časopisů s tématikou filmu, v polovině 60. let byl pomocným režisérem u R. Clémenta a C. Sauteta, v roce 1966 režíroval jednu epizodu televizního seriálu Rouletabille. Jeho první filmovou režií byl snímek Coplan sauve sa peau (1968), kterým dal najevo své směřování – jeho tvorba se věnovala především kritice policejních praktik, nezřídka podle skutečných událostí. Boissetovy první filmy byly komerčněji laděné, prvního výrazného úspěchu dosáhl s psychologickým dramatem Cran d'arrét (1970) s Bruno Cremerem v hlavní roli. Další filmy, Un Condé (1970) a Le Saut de l'ange (1971) pranýřovaly již uvedené postupy policejního vyšetřování; těmto snímkům ale chybělo hvězdné herecké obsazení, proto také nezaznamenaly výraznější úspěch. Ten se dostavil až s filmem Atentát v Paříži (L'attentat, 1972), který byl rekonstrukcí skutečného útoku na marockého politika. Atentát v Paříži získal Velkou cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě. Z další Boissetovy tvorby vyniká moralizující drama Pan Dupont (Dupont Lajoie, 1975), které bylo nominováno na cenu Zlatého medvěda v Berlíně, nakonec byl tento film oceněn Stříbrným medvědem. Další Boissetovy filmy se opět věnovaly nekalým policejním praktikám, šlo ale již o společenskou kritiku širšího rozsahu – Soudce zvaný Šerif (Le juge Fayard dit le Shériff, 1977) a Policejní inspektorka (La Femme flic, 1980). Film Soudce zvaný Šerif byl oceněn prestižní francouzskou filmovou cenou Prix Louis Delluc. Nadčasových hodnot pak dosáhl film Špióne, probuď se (Espion, eve-toi, 1982) s Lino Venturou v hlavní roli. V 80. letech přesunul Boisset těžiště své práce do televize, kde točil inscenace a seriály, nadále se v nich věnoval kritice justičních a policejních sfér, pro toto téma se nebál použít i historické látky, což je případ Dreyfusovy aféry (L'affaire Dreyfus, 1995), zdařilého zpracování slavné špionážní causy z konce 19. století (v tomto televizní filmu se ve vedlejších rolích objevili také čeští herci). Historickému tématu se věnuje také prozatím poslední Boissetovo dílo, televizní film Jean Moulin (2002). V některých svých novějších snímcích se Boisset objevil ve vedlejší roli také jako herec. Yves Boisset nepatří k nejlepším francouzským režisérům, někteří odborníci jej dokonce řadí k průměrným tvůrcům. Fakt je, že z jeho dvaceti celovečerních filmů (poslední natočil v roce 1990) jen několik společenských dramat dosáhlo nadčasových kvalit se stále aktuálním obsahem. Výše zmíněné filmy pak patří k předním zástupcům tzv. francouzské drsné školy z proudu politicko-kriminálních dramat.