Genrich Sapgir

V Rusku (nebo přesněji v tehdejším Sovětském svazu) nebývalo nikdy daleko od poezie a prózy přes překládání z cizích jazyků k psaní scénářů pro děti. Tohle všechno Genricha Sapgira potkávalo na jeho cestě životem, stejně jako setkání s lidmi, kteří ovlivnili jeho tvorbu - básník a výtvarník E. Kropivnickij (v roce 1944) nebo tzv. „baračnaja“ poezie (kniha „Golosa“). V šedesátých letech se Sapgir prosadil jako spisovatel, scenárista, textař a překladatel. Ani počátek šedesátých let nezabránil tomu, aby jeho tvorba nepodlehla cenzuře. Tehdy již počal publikovat v samizdatových časopisech jakými byli „Sintaksis“, „Metropol“ nebo almanach neoficiální poezie „Apollon-77“ či v zahraničí vydávaný časopis „Kontiněnt“. Publikoval i v časopise „Novyj Mir“. Jeho poezie vyšla za hranicemi poprvé v roce 1968 a doma teprve v roce 1989. K jeho knihám patří např. Soněty na rubaškach (1978), Moskovskije mify (1989) nebo Smejancy (1995). Jako zkušený básník se podílel na básnické části antоlogie „Samizdat veka“. V oblasti animovaného filmu jako scenárista spolupracoval s řadou režisérů: V.V. Kurčevskij, N.N. Serebrjakov, L.V. Nosyrev, I.S. Aksenčuk, J.A. Prytkova aj. Napsal celkem okolo čtyřiceti scénářů pro různé režiséry v letech 1964-1991). Na scénářích spolupracoval do r. 1972 především s G.M. Cyferovem.