Betty MacDonald

Americká spisovatelka Betty MacDonald(ová), vlastním jménem Anne Elizabeth Campbell Bard se narodila 26. března 1908 v Boulder (stát Colorado, USA) jako druhé dítě důlního inženýra Darsieho Barda a jeho manželky Sydney. Kvůli otcovu povolání se celá rodina často stěhovala, takže každý z Bettiných pěti sourozenců přišel na svět někde jinde. Sestry Mary, Dorotheu ("Dede) a Alison i bratra Clevelanda čtenáři Bettiných knížek určitě dobře znají, o další sestřičce Sylvii, která zemřela jako hodně maličká, se tam ale nedočteme. Roku 1920 Darsie Bard onemocněl prudkým zápalem plic a zemřel. Vdova Sydney se s dětmi odstěhovala do města Seattlu, kde do rodiny přibyla ještě další (adoptivní) dcera: Madge Baldwinová. Rodinnou sestavu navíc doplňovala svérázná babička. Neměli jednoduchý, zato ale hektický, zábavnými příhodami všeho druhu nabitý život, který Betty později tak dobře popsala ve svých životopisných memoárech. Ve svých dvaceti letech se Betty vdala za Boba Hesketta, s nímž odjela na slepičí farmu kdesi daleko od civilizace i svých blízkých. Tuto "drůbeží" etapu svého života pak zachytila ve své prvotině - humorném románu "Vejce a já". Přestože z manželství vzešly dvě dcery, Anne („Anka"- *1928) a Joan („Janka“- *1929), brzy se rozpadlo. Betty manžela i farmu opustila a vrátila se ke své milované rodině do Seattlu. To už se hlásila 30. léta a s nimi světová hospodářská krize, která se promítla i do jejího života. Aby uživila sebe i děti, neváhala Betty (s menšími i většími úspěchy) vystřídat řadu zaměstnání. Roku 1937 onemocněla tuberkulózou a rovných devět měsíců strávila v plicním sanatoriu. Během 2. světové války (v r. 1942) se provdala podruhé - tentokrát za muže jménem Donald MacDonald. S ním už žádné další potomky neměla, ale ani tak se rozhodně nenudila. Koupili si dům na pláži ostrova Vashon v Pugetském zálivu (nedaleko Seattlu), kde spokojeně žili i s Bettinými dcerkami Ankou a Jankou. Právě tady se Betty (na popud své starší sestry Mary, v té době už docela známé spisovatelky), začala pokoušet o svou vlastní literární tvorbu. Roku 1945 jí vyšla první knížka, už zmiňované "Vejce a já" (The Egg and I), která okamžitě zaznamenala mezi americkými čtenáři veliký úspěch a krátce po svém vydání se dočkala i filmové podoby. V podobně humorném duchu se proto nesly i další spisovatelčiny romány, shrnuté do trilogie "Co život dal a vzal". V tom prvním, nazvaném "Kdokoli může dělat cokoli" (Anybody Can Do Anything - 1948), se dozvíme, jak u Bardů probíhala finanční a hospodářská krize 30. let, své nemocniční zážitky ze sanatoria v Borovicích autorka neuvěřitelně vtipně a optimisticky líčí v dalším díle s názvem "Morová rána" (The Plague and I - 1950) a na závěr se s čtenáři podělí i o zážitky na Vashonu. Její život s novým mužem po boku, okořeněný pubertou dcer, podrobně poznáme v "Dusím se ve vlastní šťávě" (Onion in the Stew - 1955). Ve své tvorbě Betty MacDonald nezapomínala ani na děti a sepsala pro ně čtyřdílnou sérii povídek o hodné "Paní Láryfáry" (Mrs. Piggle-Wiggle), která umí vyléčit kdejakou dětskou bolístku. Po odchodu obou (už dospělých) dcer se Donaldovi nakrátko přestěhovali do Carmel Valley v Kalifornii, kde si zakoupili malý ranč. Protože však Betty onemocněla rakovinou, vrátili se r. 1956 opět do Seattlu, kde o pacientku pečoval její švagr (manžel sestry Mary), který byl lékařem. Bohužel, tentokrát byla choroba silnější než všechen optimismu i lékařská věda dohromady a Betty MacDonald své nemoci 7.2.1958 podlehla. Zbylo po ní poselství, že ať už člověka potká v životě cokoliv, nikdy by neměl propadat beznaději a pesimismu. Právě onen humorný pohled na svět okolo nás, plný nezdolného nadšení a sarkastického nadhledu, dělá z knih Betty MacDonaldové čtivo dodnes tak oblíbené a vyhledávané.