Jiří Dědeček

Z díla Jiřího dědečka: Óda na prezidenta 1. Stalo se věcí obchodu a módy na pana prezidenta skládat ódy, tak proč bych já měl zůstat stranou, napíšu taky jednu rýmovanou, odpusťte mi však, hovadu, zas budu vo krok pozadu. 2. Nejprve totiž, jako všichni kluci, vzpomenu na ty roky perzekucí, jak jsem žil téměř o žebrácké holi, a nebojácně kopnu do mrtvoly a zapřu, že mě platil stát a že jsem ho měl za to rád. 3. Že jsem tu dobu prožil s písní na rtu, i když jsem nikdy nepodepsal Chartu, taky jsem ovšem nebyl v žádném svazu, a tak jsem tím vším prošel bez úrazu, a teď mi svazáček vypráví, jaké zakusil bezpráví. 4. Vypravuj, bratře, kdo ti, jak ti, co ti, a jak ty jsi byl celá léta proti, jak písničky jsou tvoje rezoluce, co chceš, si vysni, jen pozor na poluce, chraň sametový listopad, nebo ti přijdu nakopat! 5. Tak, to byl úvod, a teď k hlavě státu, kterou den co den vídám na plakátu, rozum se vzpírá, ano, srdce bolí, kdybych tak věděl, že ho zase zvolí, vynechám radši příjmení pro případ, že ho vymění. 6. Vynechám radši i to jeho křestní, však von mě za to pan prezident nesní, nevynechal bych, ale není zbytí, chci ódu aspoň na tři použití, na tři volební období, to ať se Václav nezlobí. 7. Volové, to je historický předěl, prezident, prezident ráčkuje a seděl, prostředky tady posvětily účel, prezident ráčkuje a bručel, volové, to je fatální, pan prezident je, pan prezident je, pan prezident je normální!

Holky a knížky....Jiří Dědeček Holky a knížky...Já už jako malej jsem prosazoval tohle srovnání. Holky jsou jako knížky, když se balej, a nejlepší jsou v prvním vydání. Holky a knížky...Když se chystám k spánku, jedny i druhý na mě doráží. Každá má aspoň jednu špatnou stránku a kvanta velmi krásnejch pasáží. Holky a knížky...To jsou divný věci, zdají se stejný jen tak od oka: Kožená vazba, sem tam blbý kecy, ořízka zlatá, cena vysoká. To ovšem pouze když se kouká z výšky, zblízka jsou holky lautr jinej svět. Nedaj se totiž půjčovat jak knížky, brzy b y měly rozervanej hřbet, /1979/