Drahomíra Hůrková

Jméno Drahomíry Hůrkové dnes již skoro upadlo v zapomnění. Ačkoliv její filmová kariéra trvala jen velmi krátce a před kamerou se objevovala jen v menších rolích, stále se řadí k našim filmovým legendám, jimž ale bohužel dostupné materiály věnují jen velmi málo prostoru. Co tedy víme o Drahomíře Hůrkové? Drahomíra Hůrková se narodila 17. dubna roku 1917 v Praze. K umění tíhla již od útlého dětství, neboť se jako malá holčička věnovala baletu. V sedmi letech vystupovala ve Vinohradské zpěvohře a také v Národním divadle. Nicméně nebylo to divadlo, kterému se rozhodla v dospělosti věnovat. Drahomíra se nakonec rozhodla pro konzervatoř, kterou ukončila v roce 1936. I když studovala dramatické oddělení, věnovala se souběžně také studiu zpěvu u operní pěvkyně G. Horvátové. V roce 1937 nastoupila Drahomíra Hůrková do svého prvního angažmá, jímž byla holešovická Uranie. Zde působila do r. 1938 a posléze jeden rok strávila v Městském divadle v Plzni, kde byla pasována do role tzv. první naivky. Někdy v té době poznala také svého manžela, za něhož se provdala r. 1938. O jejím soukromí však nic bližšího nevíme, vyjma skutečnosti, že po sňatku nesla Drahomíra příjmení Venclová. Faktem je, že poté, co se Drahomíra Hůrková provdala, vrátila se z Plzně opět do Prahy a zde postupně vystřídala dvě angažmá – v Moderním divadle byla na hostování a objevila se na tét scéně např. ve hrách „F. L. Věk“ či „Milostné dopisy“; další její působení bylo v Městském divadle na Královských Vinohradech ve hře „První dáma republiky“. Ve filmovém umění působila Drahomíra Hůrková od druhé poloviny 30. let, ale jak již bylo zmíněno v úvodu, šlo spíše o role drobné. V r. 1937 se mihla v červené knihovně „Krb bez ohně“ jako kloboučnice, v rozverném studentském snímku „Ideál septimy“ z r. 1938 představovala jednu ze studentek, jako brýlatou chovanku kláštera jsme ji mohli zaznamenat v pokračování osudů ptačického sirotka Lízy v melodrama „Lízino štěstí“ z roku 1939. O něco větší rolí byla pro Drahomíru Hůrkovou postava šafářovy dcery Jiřiny, která se zamiluje do statkářova syna představovaného Jiřím Dohnalem v drama s názvem „Dvojí život“ – též z roku 1939. V roce 1945 se mihla jako přítelkyně Heleny Kohákové (představované též tajemně zmizelou Evelynou Kinskou) ve veselohře „Řeka čaruje“. Úplně naposledy se Drahomíra Hůrková objevila na filmovém plátně v r. 1948, a sice jako úřednice ve veselohře s Janem Pivcem „Dnes neordinuji“. Od té doby jsme bohužel tuto herečku v žádné další filmové a bohužel ani televizní roli nespatřili. Drahomíra Hůrková se posléze věnovala téměř výhradně práci v Československém rozhlase, kam nastoupila již roku 1938 a setrvala zde do r. 1955. Poté přešla do Ústředního loutkového divadla v Praze a se svou uměleckou prací se nadobro rozloučila r. 1977, kdy odešla do důchodu. O ní samotné a o jejím osobním životě žádných dostupných zpráv nemáme. Na veřejnost pronikla až zpráva o jejím skonu. Bývalá česká herečka Drahomíra Hůrková zesnula v rodné Praze 12. června roku 1990.