Hana Meličková

Představitelka menších rolí televizních a filmových, v prvé řadě však divadelní herečka, Hana Meličková, patřila k zakladatelské herecké generaci slovenské profesionální činohry. Narodila se v Martině 27. ledna roku 1900 do rodiny dirigenta a skladatele Jána Melička. Její bratr Vlado byl dlouholetým sbormistrem opery SND a dvě starší Haniny sestry byly herečky martinského Slovenského spevokolu. Byla to právě jedna z o hodně starších sester Haniných, která dívenku vychovávala, neboť matka brzy zemřela. Od otce byla Haně vštěpována láska ke všemu krásnému, zejména k divadlu a hudbě. Dívenka odmalička projevovala velké hudební nadání, proto jí bylo umožněn v letech 1919 – 1923 studovat hru na klavír a herectví na konzervatoři v Praze. Když se Hana Meličková vrátila do Martina, vyučovala na Župní hudební škole. Divadelnictví se tehdy věnovala jen ochotnicky ve Slovenském spevokolu, nicméně r. 1926 vystoupila pohostinsky ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Hrála hlavní roli ve hře „Salome“ od irského dramatika O. Wilda. Při vystoupení tehdy zažila nepříjemný moment – během představení měla převzít zlatý plášť od baletního sboru. Nepřejícné kolegyně však do pláště napíchaly špendlíky, snad se obávaly možné konkurence v mladé talentované dívce. Hana neztratila duchapřítomnost, v rámci role přitančila ke svému bratrovi, který jako sbormistr řídil hudební složku představení, a požádala ho o opakování hudební vsuvky, během získaného času z pláště vytahala špendlíky a nedošlo tak k žádné újmě zdravotní, bohužel újma psychická zde byla. Hana Meličková odjížděla tehdy do rodného Martina s přesvědčením, že na jeviště již nikdy nevstoupí... Naštěstí toto rozhodnutí nebylo definitivní a i přes negativní zážitek po dlouhém boji sama se sebou zvítězila touha po herectví a Hana neodolala lákavé nabídce na angažmá. Nastoupila v sezóně 1926 – 1927 jako stálá členka činohry SND. Zde pak hrála až téměř do své smrti vyjma nucené přestávky v době válečné, kdy byl zformován tzv. Slovenský štát. Její výjimečný zjev a velké herecké umění předurčily Hanu Meličkovou ke ztvárnění významných ženských postav světové dramatiky. Hrála např. hlavní roli ve hře „Hedda Gablerová“ od norského dramatika Ibsena, rovněž ve stejnojmenné hře ztvárnila postavu jménem „Monna Vanna“, diváci ji oblíbili také jako „Lady Macbeth“, byla i „Annou Kareninou“ či Vasilisou v Gorkého hře „Na dně“. Od 50. let se Hana Meličková objevovala také v televizi a filmu, nicméně ani jeden subjekt nedokázal tak zcela využít jejího hereckého potenciálu jako právě divadelní scéna. Tam v pozdějším věku zářila v postavách matek, např. královny Gertrudy v „Hamletovi“ či jako kojná v „Romeovi a Julii“. Hana Meličková byla v kolektivu navzdory své prvotní špatné zkušenosti z mládí velmi oblíbená, patřila k herečkám, které daly do své role veškeré nasazení, byla vždy precizně připravená, na druhou stranu též laskavá a tolerantní k mladším kolegům, o své práci říkala: „…nikdy, když vstupuji do divadla, necítím, že jdu do práce, ale pociťuji to jako něco mimořádného, vznešeného, že mohu dělat něco, co nemůže každý.“ V době svého působení ve Slovenském národním divadle zde Hana Meličková ztvárnila přes 200 postav. Z jejího soukromí je známá skutečnost, že byla manželkou slovenského historika a divadelního kritika Daniela Rapanta. Do hereckého nebe odešla tato významná slovenská divadelní herečka dne 7. ledna roku 1978 v Bratislavě, pochovaná je na Národním hřbitově v rodném Martině. ZDROJ: Cesnaková-Michalcová, M. – Slavné osobnosti divadla, naklad. Brána, Praha, 1. vyd., 2004, ISBN: 80-7243-202-8 - uvedená citace přejata ze str. 249