Vladimir Němirovič-Dančenko

Ruský režisér, divadelní ředitel, spisovatel a dramatik Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko se narodil 23. prosince roku 1858 v malé gruzinské osadě Ozugrety. Pocházel z umělecky založené šlechtické rodiny. Mládí prožil v Tbilisi /rusky název Tiflis/, kde se poprvé seznámil s divadlem a herci. Sám se zapojil jako ochotník do divadelní činnosti. Ještě před definitivním odchodem k divadlu, se rozhodl pro praktičtější životní cestu a přesunul se podle vůle rodičů do Moskvy, kde studoval matematiku a fyziku na moskevské univerzitě. Studia nedokončil a začal se věnovat výlučně divadelnímu dění a psaní divadelních kritik. Oblíbil si hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského a seznámil se s vynikajícími herečkami Malého divadla v Mostě Marii Nikolajevnou Jermolovovou a Glikerijí Nikiolajevnou Fedotovovou. Pozornost upřel i na režisérskou práci a pronikal současně do teoretických problémů divadla. Postupně se úroveň jeho divadelních recenzí významně pozvedla a získávaly si další a další čtenáře. Zveřejňoval své divadelní reformní návrhy. V roce 1891 se stal docentem pro divadelní otázky u moskevské Filharmonické společnosti, ke vedl třídu scénického umění. Za rozhodující je považováno jeho seznámení s Konstantinem Sergejevičem Stanislavským, významnou ruskou divadelní osobností,, ke kterému došlo v červnu roku 1897. Údajně jejich první rozhovor v moskevské restauraci Slovanský bazar trval kolem osmnácti hodin a vytvořil základ pro dlouhotrvající přátelství a uměleckou spolupráci, která trvala takřka čtyři desetiletí. Společně byli u zrodu nejvýznamnějšího ruského divadla světového významu Moskevskij Chudožestvennyj Těatr /Moskevské umělecké divadlo/, které bylo v roce 1920 přejmenováno na Moskovskij Chudožestvenij Akaděmičeskij Těatr /MCHAT/. Pokud Stanislavskij plnil převážně úlohu režiséra a divadelního pedagoga, Němirovič-Dančenko byl převážně dramaturgem a duchovním vedoucím tohoto slavného divadla. V této fázi společné spolupráce představoval MCHAT vrchol realistického divadla. Němirovič-Dančenko postupně přizval ke spolupráci osobnosti ruské dramatické tvorby-Maxima Gorkého, A. P. Čechova aj. Jako první uvedl v roce 1902 Gorkého drama Na dně. Režíroval mnohé hry ruských klasických dramatiků - Tolstého, Turgeněva, Puškina, včetně sovětských autorů - Andrejeva, Ivanova aj. Ze světové dramatické tvorby inscenoval jako první mezi ruskými divadly dramata Henrika Ibsena a německého dramatika a spisovatele Gerharta Hauptmanna. V roce 1919 založil Němirovič-Dančenko Hudební studio a jeho všestranné nadání se tak uplatnilo v dalším uměleckém oboru, když inscenoval především opery Verdiho a operety Ofenbachovy. Od roku 1926 se toto studio osamostatnilo a od té doby nese jméno svého zakladatele . Po smrti Stanislavského v roce 1938 vedl Němirovič–Dančenko sám MCHAT, zejména umělecky. Němirovič-Dančenko byl také autorem řady divadelních her, které zůstaly částečně ve stínu jeho teoretické a režisérské divadelní činnosti, např. komedie Poslednaja volja /1889, Poslední vůle/, Novoje dělo /1890, Nové dílo/, drama Cena žizni /1896, Cena života/ aj. Vladimir Ivanovič Němirovič-Dančenko zemřel v Moskvě 25. dubna roku 1943, ve věku nedožitých 85 let. Erkul